AnnaLogy

Between the worlds, real and unreal.

Sport

Jak jsem běžela v Praze maraton

Zcela nepoučena minulou zkušeností jsem se znovu zaregistrovala na maraton. Tentokrát však chci zkusit něco většího a hlavně s lepším zázemím. Má loňská zkušenost mě naučila, že jako amatérský běžec bych měla chodit jen na závody, které mají skvělé zázemí ve všech ohledech. No a po mé poslední zkušenosti ve Startford upon Avon, kde bylo občerstvení akorát ve formě vody jednou za 10km, působil pražský maraton jako luxusní all inclusive na Kanárech.

Continue reading

K zamyšlení / Život v UK

Splněné přání

Jak mnozí víte, v minulém článku jsem vás poprosila o pomoc se splněním jednoho mého vánočního přání. Mám pro vás skvělou zprávu. Do Sanatoria odešlo celkem 12,000 Kč. Dnes jsem odeslala zbývajících 2,500 Kč. Tímto upřímně děkuji všem, kteří se i přes nemalé výdaje před Vánoci nezdráhali poslat peníze. Vybraná částka bude stačit na to, aby Sanatorium opravu pianina zrealizovalo.
Continue reading

K zamyšlení / Život v UK

Dvojí přání

Ráno jsem se probudila s rýmou jako trám, která je pro mě malou třešničkou na dortu náročného předvánočního období. Od podzimu mě kolí jedna viróza za druhou v důsledku stresu a práce. Dnešek je však pro mě tak důležitý, že bych vyrazila i s horečkou.  Jedu se totiž podívat do jedné soukromé hudební školy.

Continue reading

Sport / Život v UK

Na kole z Londýna do Brightonu

Před závodem nás provázely těžkosti. Ondra měl problémy s řetězem a já jsem nebyla s to si zvyknout na své nové boty s klipsy. Nohu jsem zapomínala vyšlapávat z pedálů včas takže jsem po našich cyklistických vyjížďkách vypadala jako oběť domácího násilí. Dva dny před závodem mi navíc praskl výplet na předním kole. Vyděsila jsem se tak, že jsem zapomněla nohu vytáhnout z pedálu a překulila jsem se na bok jako když náhle omdlí slon. Tentokrát jsem spadla dost nešikovně, nejvíce to odneslo pravé koleno.

Continue reading

Sport / Život v UK

Můj první maraton ve Stratford upon Avon

Nemůžu usnout. Alarm na hodinkách jsem si nastavila zbytečně, protože jsem vzhůru už v šest ráno. Spánek jsem měla hodně lehký, necítím se vůbec svěže nebo odpočatě. Celé ráno mi připomínalo noční můru. Všechno jsme zvládali dobře na čas – sprcha, snídaně a vyrazit. Trochu jsem ale opomněla skutečnost, že se na závod chystalo dalších pár tisíc lidí.

Continue reading

K zamyšlení

Princové, princezny a banány

Láska a vztahy. Nevyčerpatelné téma. Proč? Jedním z důvodů je i nekonečný konflikt mezi tím o čem sníme a tím, jaká bývá realita. Jako malá jsem milovala pohádky v němž dobro vždy zvítězilo nad jakoukoliv formou zla. Pohádky, v nichž princové zachraňovali své princezny a šli pro ně až na kraj světa. Pak spolu samozřejmě žili šťastně až do smrti. Později se k mému překvapení ukázalo, že skutečný svět je na hony vzdálen od toho pohádkového.

Continue reading

K zamyšlení / Život v UK

Továrna na ne-absolutno

Když mi bylo patnáct, chodila jsem na různé brigády. Práci jsem dostávala prostřednictvím agentur, které se převážně specializovaly na krátkodobou výpomoc. Jednu brigádu si vybavuji obzvláště živě. Bylo to ve velkém studeném skladě jednoho renomovaného prodejce ovoce a zeleniny. Moje práce byla prostá – třídila jsem zeleninu a ovoce, kterou kamiony dovážely ve velkém. Potraviny byly určeny k další distribuci do známých obchodních řetězců odkud putovaly k zákazníkům.

Continue reading

Život v UK

Pirát v koloně

Pondělní ráno. Málokdo takové ráno oplývá optimismem. Ve snaze rozehnat rozmrzelost jsem si zacvičila jógu, meditovala a hádejte co. Někdy to zkrátka nezabírá, protože pondělí. Když jsem vyjela do práce, v návalu zkratu jsem to vzala přímo do epicentra klasické ranní dopravní zácpy. Zatraceně, proč jsem neodbočila a nevzala to oklikou, když jsem mohla?

Continue reading

K zamyšlení / Sport

Ranní běh a koření života

Poslední dobou moc nepíšu, protože žádné téma mi nepřipadá dost dobré. Musí obstát před největším kritikem – přede mnou. Zvlášť v dnešní době to není jednoduché, protože kolem kolují miliardy všelijakých článků a já si říkám jestli to má vůbec smysl, přispívat do té velké černé díry neprobádaných dat. Jenže když Vám nic nepřijde dost dobré, nedáváte ničemu vzniknout. Někdy zkrátka nelze jen čekat na dokonalý okamžik, protože věci jsou už perfektní tak jak jsou. Život je přece jenom tady a teď bez ohledu na to, co k nám přichází a jak fádní nebo dobrodružné to je.

Continue reading