Květiny z útulku

Ondra mi pomohl vyhradit prostor na naší malé zahrádce, kam chci vysázet nějaké ty rostlinky. Plán je postupně „zalesnit“ vymezený prostor různými květinami. Těm pořízeným květinám říkám „květiny z útulku“, protože je kupuji napůl zničené z obchodních domů s garantovanou životností 14 dní. Tedy to alespoň tvrdí ty popisné štítky v jednotlivých květináčích. Zvykla jsem si na to, že tu lidé vyhazují mraky prošlého jídla i krásného oblečení, ovšem vyhazování okrasných květin i bylin je pro mě tak trochu bolestivou novinkou.

Continue reading »

Zodpovědnost

Možná jste slyšeli o tom případu, jak v Anglii odsoudili majitele restaurace, která používala namísto mandlového prášku levnější arašídový, což bohužel stálo zákazníka život. Člověka, který vždy velice důrazně informoval obsluhu o své alergii.

Continue reading »

Phoebe styl

V minulém článku jsem stačila letmo nakousnout můj příšerný běžecký styl. Běh sice není o tom jak u toho člověk vypadá, ale momentálně jsem průkopnicí názoru, že pokud něco dělám s radostí, měla by být aspoň trochu radost i na to pohledět.

Continue reading »

Moje druhá desítka

Po dvou letech jsem se znovu odhodlala k závodu na 10 km. Pro mě to byl spíše kontrolní běh v rámci příprav na půlmaraton, který chci běžet v září. Konal se v Harlow, kde mají opravdu krásný městský park, navíc je to celkem blízko. Rozhodla jsem se pro charitativní závod, jehož výtěžek jde na výzkum pro léčbu rakoviny. S Cancerresearch.org mám skvělou zkušenost z Londýnského nočního pochodu, tak jsem se rozhodla vyzkoušet akci za denního světla. Této akce se z devadesáti procent účastní ženy a všechny jsou oblečeny v něčem růžovém. Závod se jmenuje „Race for life“. 

Continue reading »

Cesta za anglickým snem

Píše se září roku 2013. V Anglii jsem několik měsíců a konečně mám práci. V továrně. Monotónní práce u které jsem cítila, jak se mi pomalu a jistě scvrkává mozek. Na víc momentálně nemám, neznají mě tu a mé dosavadní zkušenost i vzdělání z rodné země tu nic neznamenají. Nelehká doba sebezpytování a nalézání pokory. Na druhou stranu kolektiv, který jsem v továrně poznala, byl jeden z nejmilejších a nikdy na něj nezapomenu. Poznala jsem úžasnou Charlotte, díky níž jsem v továrně přežila. Sama byla čerstvě absolventkou vysoké školy učitelství pro první stupeň. Ani ona, rodilá mluvčí, nemohla sehnat místo. Když totiž žijete na venkově a do Londýna se zrovna nehrnete, uchytit se je náročnější.

Continue reading »

Skok do neznáma

Brzy tu v Anglii oslavím tři roky. Jak ten čas neúprosně běží. Posledních několik měsíců jsem sváděla vnitřní boj. I když tu mám dobrý život, dobré bydlení, dobře placenou práci a skvělý vztah, vnitřně jsem cítila nutkání se posunout. Tak jsem začala hledat nové příležitosti, zejména pracovní. Nechybělo málo a málem jsem dokonce odletěla na pohovor do Čech, ale okolnosti nakonec ukázaly, že ještě nenastal čas k mému návratu (pokud někdy nastane).

Continue reading »

Trumpoviny v anglickem parlamentu

Dne 10. prosince 2015 jsem podepsala petici usilující o zakáz vstupu Donalda Trumpa na území Spojeného Království. Donald Trump je znám pro své hloupé a xenofobní výroky. Je velice zaujatý vůči Obamovi, černochům, muslimům, Číně a samozřejmě Mexiku. Tvrdí například, že koncept globálního oteplování byl vytvořen na objednávku Číny, aby jí americký výrobní trh nemohl konkurovat. O Mexičanech pak prohlašuje, že přináší do Ameriky jen problémy – násilí, drogy a kriminalitu. Nutno podotknout, že dle nedávného výzkumu je procento násilníků latinského původu mizivé oproti ostatním národnostem. O lidech černé pleti pak Donald tvrdí, že lenost je jejich přirozená vlastnost. A tak se jednoho krásného dne stalo, že se pár lidí zdravě naštvalo a založilo petici.

Continue reading »

Digitální přežrání

Mám pocit, že přesně tohle se mi stalo. Nedávno jsem se přistihla, jak bezmyšlenkovitě projíždím svůj „feed“. Občas se nad něčím pousměji, něco okomentuji, a nebo jednoduše označím, protože se mi to líbí. Kámen úrazu přichází ve chvíli, kdy si uvědomím, že kdybych hleděla do zdi a nechala průchod svým myšlenkám, bude to pro mě mít úplně stejný efekt.

Continue reading »

Večeře v anglickém stylu

Lidé v Anglii rádi chodí do restaurací po celý rok a o Vánocích to platí dvojnásob. U nás doma se vždy vařilo a jíst ven jsme chodili jen při zvláštních příležitostech jako byly něčí narozeniny, promoce a tak podobně. S Ondrou také chodíme jíst ven jen příležitostně a jedna taková nastala, když jsme dostali nabídku zajít si na vánoční večeři do nedalekého městečka Broxbourne spolu s jeho kolegy a kolegyněmi z práce. Hromadné vánoční večeře jsou tu velkým trendem, proto je potřeba zarezervovat stůl včas. Menu je obvykle tříchodové – předkrm, hlavní chod a dezert. Nápoje v ceně samozřejmě nejsou a cena za pití v anglických hospodách obvykle šplhá do astronomických výšin.

Continue reading »

Podzimní pauza

Čím jsem starší, tím raději mám podzim a všechny jeho stránky. Slunečné dny, které se odráží od barevného listí stromů stejně jako dny ponořené do oparu mlhy. Přistihla jsem se, že se vyžívám v dušičkovém počasí, zvláště od doby, co žiji v Anglii. Mám ráda podzim, protože je pro mě symbolem zpomalení. Vidíte, jak se příroda pomalu odebírá k zimnímu spánku, země brzy utichne.

Continue reading »

Load more 58 more remaining
This website uses cookies for having the best user experience. If you continue browsing you are giving your consent to the cookies acceptance and our cookies policy.     ACCEPT