AnnaLogy

Between the worlds, real and unreal.

Posts by Anička

Sport / Život v UK

Na kole z Londýna do Brightonu

Před závodem nás provázely těžkosti. Ondra měl problémy s řetězem a já jsem nebyla s to si zvyknout na své nové boty s klipsy. Nohu jsem zapomínala vyšlapávat z pedálů včas takže jsem po našich cyklistických vyjížďkách vypadala jako oběť domácího násilí. Dva dny před závodem mi navíc praskl výplet na předním kole. Vyděsila jsem se tak, že jsem zapomněla nohu vytáhnout z pedálu a překulila jsem se na bok jako když náhle omdlí slon. Tentokrát jsem spadla dost nešikovně, nejvíce to odneslo pravé koleno.

Continue reading

Sport / Život v UK

Můj první maraton ve Stratford upon Avon

Nemůžu usnout. Alarm na hodinkách jsem si nastavila zbytečně, protože jsem vzhůru už v šest ráno. Spánek jsem měla hodně lehký, necítím se vůbec svěže nebo odpočatě. Celé ráno mi připomínalo noční můru. Všechno jsme zvládali dobře na čas – sprcha, snídaně a vyrazit. Trochu jsem ale opomněla skutečnost, že se na závod chystalo dalších pár tisíc lidí.

Continue reading

K zamyšlení

Princové, princezny a banány

Láska a vztahy. Nevyčerpatelné téma. Proč? Jedním z důvodů je i nekonečný konflikt mezi tím o čem sníme a tím, jaká bývá realita. Jako malá jsem milovala pohádky v němž dobro vždy zvítězilo nad jakoukoliv formou zla. Pohádky, v nichž princové zachraňovali své princezny a šli pro ně až na kraj světa. Pak spolu samozřejmě žili šťastně až do smrti. Později se k mému překvapení ukázalo, že skutečný svět je na hony vzdálen od toho pohádkového.

Continue reading

K zamyšlení / Život v UK

Továrna na ne-absolutno

Když mi bylo patnáct, chodila jsem na různé brigády. Práci jsem dostávala prostřednictvím agentur, které se převážně specializovaly na krátkodobou výpomoc. Jednu brigádu si vybavuji obzvláště živě. Bylo to ve velkém studeném skladě jednoho renomovaného prodejce ovoce a zeleniny. Moje práce byla prostá – třídila jsem zeleninu a ovoce, kterou kamiony dovážely ve velkém. Potraviny byly určeny k další distribuci do známých obchodních řetězců odkud putovaly k zákazníkům.

Continue reading

Život v UK

Pirát v koloně

Pondělní ráno. Málokdo takové ráno oplývá optimismem. Ve snaze rozehnat rozmrzelost jsem si zacvičila jógu, meditovala a hádejte co. Někdy to zkrátka nezabírá, protože pondělí. Když jsem vyjela do práce, v návalu zkratu jsem to vzala přímo do epicentra klasické ranní dopravní zácpy. Zatraceně, proč jsem neodbočila a nevzala to oklikou, když jsem mohla?

Continue reading

K zamyšlení / Sport

Ranní běh a koření života

Poslední dobou moc nepíšu, protože žádné téma mi nepřipadá dost dobré. Musí obstát před největším kritikem – přede mnou. Zvlášť v dnešní době to není jednoduché, protože kolem kolují miliardy všelijakých článků a já si říkám jestli to má vůbec smysl, přispívat do té velké černé díry neprobádaných dat. Jenže když Vám nic nepřijde dost dobré, nedáváte ničemu vzniknout. Někdy zkrátka nelze jen čekat na dokonalý okamžik, protože věci jsou už perfektní tak jak jsou. Život je přece jenom tady a teď bez ohledu na to, co k nám přichází a jak fádní nebo dobrodružné to je.

Continue reading

K zamyšlení / Život v UK

Ohlédnutí za loňskou nadílkou

Mnoho z nás se na přelomu roku zabývá novoročními předsevzetími. I já mám své skromné cíle, ale letos je to jiné. Tentokrát to není o (téměř bezhlavém) slibování sobě samé co všechno letos musím stihnout nebo dokázat. Svá letošní předsevzetí chci jednoduše stavět na tom, co mi přinesl rok předchozí, a že byl štědrý! Přinesl mi spoustu nového a krásného, tudíž si zaslouží malé ohlédnutí.

Continue reading

Život v UK

Jak jsem poprvé darovala krev

V Čechách jsem nikdy nebyla darovat krev. Důvodem je můj nefalšovaný odpor k areálu Bohunické nemocnice v Brně – místu, kde se dělají odběry. V tomto areálu jsem strávila více času než bych chtěla, a to i kvůli mým opakovaným odběrům krve na alergologii. Alergologie byla hned za ORL mým druhým nejméně oblíbeným místem. Bytostně jsem to nesnášela a nebylo to jen kvůli tomu depresivnímu tichu nemocničních čekáren a zkamenělým tvářím personálu. Je to shodou okolností část mého dětství na kterou opravdu nerada vzpomínám.

Continue reading

K zamyšlení

Báseň na počkání

Létám do Čech moc ráda, je skvělé vidět svou rodinu i blízké. Těžko ho popsat, ale je to jako když Vás při přistání do nosu udeří ta známá vůně domácí marmelády, kterou dělá Vaše maminka. Té marmelády si o to více vážíte, protože ji ujídáte pouze při zvláštních příležitostech.

Continue reading

This site uses cookies to enhance your experience. By continuing to the site you accept their use. More info in our cookies policy.     ACCEPT