AnnaLogy

Between the worlds, real and unreal.

K zamyšlení

Báseň na počkání

Létám do Čech moc ráda, je skvělé vidět svou rodinu i blízké. Těžko ho popsat, ale je to jako když Vás při přistání do nosu udeří ta známá vůně domácí marmelády, kterou dělá Vaše maminka. Té marmelády si o to více vážíte, protože ji ujídáte pouze při zvláštních příležitostech.

Bylo pozdě večer a vycházeli jsme z kina. Naproti přes ulici stál milý chlapec. Držel v rukou tabuli, na níž bylo křídou napsáno „báseň na počkání“. Zaujala mě jeho čelenka s tykadly a tričko s motivem berušky. O sklo výlohy měl opřené modré příruční zavazadlo. Na nose měl brýle s výraznými černými obroučky, které  zvýrazňovaly jeho jiskřívé bystré oči. Připadal mi jako pohádkové stvoření, které nějakou nešťastnou náhodou zabloudilo do centra Brna.

simon

Já věřím, že když někoho takového potkáte, přinese Vám to štěstí. Přinejmenším v daný okamžik. Vždy budu chovat neskrývaný obdiv k dobrým lidem, jež se vymykají veškerým konvencím a (a díky Bohu) nikdy nezapadnou do průměrné šedi každodenního života. Vězte nebo ne, není nic lepšího než si vyslechnout půlnoční báseň bez ohledu na věk. A ON recitoval překrásně. Šimon. Jestli budete mít to štěstí jako já a někdy ho v Brně nebo kdekoliv jinde potkáte, dopřejte své duši také pohlazení. Vstupné je dobrovolné:

A kolik je na světě spočítaných květin

Tolik polibků se z nich dá utržit

A kolik lží lpí na každém trnu

Tolik pravd sluha do pytle shrnul

A kolik písní skřivan umí

Tolik pleská vítr s větví

A kolik kroků k Tvému srdci

Tolik sněhu musí stéci

 

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on StumbleUponEmail this to someone

2 Comments Báseň na počkání

  1. Boris

    Hledám si takhle literární definici „analogy“ a nedopatřením napíšu dvě n. Automaticky klikám na první odkaz – Tvůj blog. Hm, titulky článků slibují člověka, který ví, co píše! Otevírám tedy Báseň na počkání – přeci jen je noc a sentimentalita poletuje kolem – a co nevidím! Kluka, který u nás v olomouckém pokoji kdysi trošku nesměle přespal po své první slam poetry! Taky mi tehdy učaroval jeho hlas a taky měl s sebou kufřík a křídovou tabulku s básněmi na počkání. Ještě mám někde jeho básnickou sbírku, která čeká na mou pozornost.
    Čtu dál a s požitkem vychutnávám skvělý styl a přehršel pronikavých vhledů, pohledů a vůbec toho popisu života, který jej krájí opravdu zaživa. Není nad to, když ze psaní sebevědomě kouká bystrý duch. Zápisky o krvi a životě v Anglii a cestách po městech kontinentu navíc příjemně ladí s mým nynějším rozpoložením: za týden jedu na půlrok do Norwiche a v tom novém světě čichám velké změny; milovaný Amsterdam jsem dvakrát prochodil dnem i nocí, kdy jsem neměl kam hlavu složit a zahříval jsem se v uličkách Red Light District; a po Brugách už dlouho toužím víme proč.
    Není divu, že se ve mně zrodilo nutkání se potkat a říkám si, jestli jsme se o sebe už někdy neotřeli v intimních pospolitostech Brna či Olomouce; přeci jen „Minds of a feather flock together.“ Prozatím posílám pozdravení a dík, Anno!

    Reply
    1. Anička

      Borisi! Tisicere Diky za ten cas, ktery jsi venoval tomu, abys napsal tento krasny komentar. Opravdu moc me to potesilo!

      Reply

Leave A Comment

This site uses cookies to enhance your experience. By continuing to the site you accept their use. More info in our cookies policy.     ACCEPT