AnnaLogy

Between the worlds, real and unreal.

Browsing Category Sport

Sport / Život v UK

Maraton v Londýně – před závodem

Nebudu se zbytečně rozepisovat o tom, jak jsem byla nervózní už od začátku dubna. Čím více se termín blížil, tím to bylo horší. Ve středu 24.4 odpoledne jsem v Londýně byla vyfasovat své startovní číslo. V okamžiku, kdy jsem držela tu cedulku v ruce jsem konečně pocítila, že se TO opravdu děje a poprvé za celou dobu mou nervozitu konečně vystřídalo nadšení.

Continue reading
Sport / Život v UK

Cesta za londýnským snem, 4.díl

Za necelé dva týdny jedu do Londýna vyzvednout startovní číslo.
Uběhlo to mnohem rychleji než jsem čekala. Mísí se ve mně hodně pocitů od panické hrůzy k extatickému nadšení, stejně tomu nemohu věřit. Myslím, že ten okamžik uvědomění přijde až ve chvíli, kdy proběhnu startovní čárou a pak cílovou rovinkou.

Continue reading
K zamyšlení / Sport / Život v UK

Cesta za londýnským snem – příběh

Pokud jste poctivě pročetli mé předchozí díly o cestě za maratonským snem, patrně vám neuniklo mé časté odkazování na mou sponzorskou stránku, která je však pouze v Angličině. Jelikož vím, že mezi mými milými čtenáři jsou i ‚neangličtináři‚, rozhodla jsem se tento příběh přeložit i do češtiny. Mezitím teda o mně vyšel článek na HateFree, který v podstatě mluví o tom samém, přesto cítím závazek svůj původní příbeh přeložit.

Continue reading
Sport / Život v UK

Cesta za londýnským snem, 3.díl

S důslednějším tréninkem jsem začala koncem loňského léta, kdy jsem se svědomitě připravovala na svůj druhý půlmaraton v říjnu. Dříve jsem pouze běhala a čas od času si dala jógu. Později jsem pochopila, že pro mě není problém to všechno udýchat, ale aby nohy vydržely celou tu vzdálenost. Začala jsem proto loni v květnu chodit na kruhové tréninky, abych posílila nejen nohy.

Continue reading
Sport / Život v UK

Cesta za londýnským snem, 1.díl

Mnozí z vás už dávno díky mému blogu ví, že moje začátky v UK vůbec nebyly jednoduché. Jednou ze zásadních věcí, které mi pomohly mé těžké začátky překonat, byl právě běh. Začalo to prostým nazutím tenisek a vyběhnutím v ústrety velkého parku za domem. Patrně to asi ani jako běh tehdy nevypadalo, ale chytlo mě to a díky tomu vzniklo pár zásadních běžeckých milníků, které mě dovedly do dnešního bodu.

Continue reading

Sport

Jak jsem běžela v Praze maraton

Zcela nepoučena minulou zkušeností jsem se znovu zaregistrovala na maraton. Tentokrát však chci zkusit něco většího a hlavně s lepším zázemím. Má loňská zkušenost mě naučila, že jako amatérský běžec bych měla chodit jen na závody, které mají skvělé zázemí ve všech ohledech. No a po mé poslední zkušenosti ve Startford upon Avon, kde bylo občerstvení akorát ve formě vody jednou za 10km, působil pražský maraton jako luxusní all inclusive na Kanárech.

Continue reading

Sport / Život v UK

Na kole z Londýna do Brightonu

Před závodem nás provázely těžkosti. Ondra měl problémy s řetězem a já jsem nebyla s to si zvyknout na své nové boty s klipsy. Nohu jsem zapomínala vyšlapávat z pedálů včas takže jsem po našich cyklistických vyjížďkách vypadala jako oběť domácího násilí. Dva dny před závodem mi navíc praskl výplet na předním kole. Vyděsila jsem se tak, že jsem zapomněla nohu vytáhnout z pedálu a překulila jsem se na bok jako když náhle omdlí slon. Tentokrát jsem spadla dost nešikovně, nejvíce to odneslo pravé koleno.

Continue reading

Sport / Život v UK

Můj první maraton ve Stratford upon Avon

Nemůžu usnout. Alarm na hodinkách jsem si nastavila zbytečně, protože jsem vzhůru už v šest ráno. Spánek jsem měla hodně lehký, necítím se vůbec svěže nebo odpočatě. Celé ráno mi připomínalo noční můru. Všechno jsme zvládali dobře na čas – sprcha, snídaně a vyrazit. Trochu jsem ale opomněla skutečnost, že se na závod chystalo dalších pár tisíc lidí.

Continue reading

K zamyšlení / Sport

Ranní běh a koření života

Poslední dobou moc nepíšu, protože žádné téma mi nepřipadá dost dobré. Musí obstát před největším kritikem – přede mnou. Zvlášť v dnešní době to není jednoduché, protože kolem kolují miliardy všelijakých článků a já si říkám jestli to má vůbec smysl, přispívat do té velké černé díry neprobádaných dat. Jenže když Vám nic nepřijde dost dobré, nedáváte ničemu vzniknout. Někdy zkrátka nelze jen čekat na dokonalý okamžik, protože věci jsou už perfektní tak jak jsou. Život je přece jenom tady a teď bez ohledu na to, co k nám přichází a jak fádní nebo dobrodružné to je.

Continue reading