AnnaLogy

Between the worlds, real and unreal.

Sport / Život v UK

Cesta za londýnským snem, 1.díl

Mnozí z vás už dávno díky mému blogu ví, že moje začátky v UK vůbec nebyly jednoduché. Jednou ze zásadních věcí, které mi pomohly mé těžké začátky překonat, byl právě běh. Začalo to prostým nazutím tenisek a vyběhnutím v ústrety velkého parku za domem. Patrně to asi ani jako běh tehdy nevypadalo, ale chytlo mě to a díky tomu vzniklo pár zásadních běžeckých milníků, které mě dovedly do dnešního bodu.

Červenec 2013

Můj první závod na 10 km byl v Haileybury. Běžel tehdy se mnou Ondra, poprvé a naposledy. Závod byl samozřejmě pro charitu, protože drtivá většina závodů je v Anglii pro charitu. Pamatuji si, jak jsme s Ondrou po tom běhu asi na čtyři hodiny doma vytuhli. Závod mě ale namotivoval k tomu, abych v běhání pokračovala.

Fotografie z prvního závodu na deset kilometrů

Fotografie z prvního závodu na deset kilometrů

Duben 2014

Psal se 13.duben 2014. Byla jsem zrovna v posilovně na běžeckém páse a shodou okolností nade mnou v televizi běželo živé vysílání z londýnského maratonu.

Normálně závody nesleduji, protože mě nebaví a tohle bylo vůbec poprvé, kdy mě závod nejen bavil, ale dokonce jsem z něj byla unešená. Proč? Protože jsem v té době měla za sebou nejdelší běh v maximální délce 10 km a dovedla jsem si mnohem lépe představit kolik tvrdé dřiny za tím je.

Záběr z posilovny jak běžím a sleduji živě maraton v Londýně

Záběr z posilovny toho dne jak běžím a sleduji živě maraton v Londýně zatímco můj zadek se odráží od madla k madlu.

Navíc mě naprosto uchvátila ta atmosféra. Běhaní jsem začala brát více vážně právě díky londýnskému maratonu, který se ten den stal mojí zbožnou metou. Asi vám z fotografie výše neuniklo, že nemám zrovna běžeckou nebo maratonskou postavu. Nenechala jsem se tím ale nikdy odradit (a hlavně jsem měla Ondrovu podporu).

Červenec 2016

V červenci roku 2016 jsem se poprvé odvážila na svůj první delší závod v délce 10 mil (16 kilometrů). Uběhla jsem to za 1h 48min a 30 vteřin. Běželo se mi dobře, protože bylo příjemné počasí. Na pořadníku jsem skončila 219 ze 244 a byla jsem šťastná. Nutno dodat, že tento závod si od té doby dávám každý rok a s každým rokem mám i trochu lepší čas. Loni jsem již prolomila hranici 200. místa a skončila dokonce 192. (z 284)!

Můj první závod na deset mil (16km)

Můj první závod na deset mil (16km)

Září 2016

Právě závod na 10 mil byl zároveň zátěžový test na můj první půlmaraton v září. Doběhla jsem v čase 2h 17min. Nikdy nezapomenu, jak jsem po tomto závodě byla mrtvá. V duchu jsem si říkala ‚do prdele, já ten maraton v životě nemůžu uběhnout, sotva jsem zvládla půlku‘.

Můj první půmaraton

Můj první půmaraton, stojím schválně s divně vytočenými nohami, aby to vypadalo, že mám hubený nohy.

Květen 2017

Výhodou lidského těla je, že na prožitou bolest z běhu poměrně rychle zapomene. Další rok v květnu jsem se proto odvážila na svůj první maraton. Byla to příšerná zkušenost, protože po cestě bylo minimum občerstvovacích stanovišť a měli ke všemu jen vodu takže doslova vojenské podmínky. Ondra mě tehdy musel zachraňovat.

Můj první maraton

Můj první maraton

Doteď si živě pamatuji, jak mě v kopci předběhla banda důchodců a jak se mi mladí cyklisti na protější straně silnice kvůli tomu smáli zatímco jsem do sebe rvala ibalgin na bolest. Bylo to pět a půl hodiny nekonečného pekla, ale já byla připravená radši umřít než abych se vzdala a tak jsem doběhla.

Květen 2018

To, že jsem vůbec zvládla maraton uběhnout bylo obrovským nakopnutím a roku 2018 jsem se rozhodla zkusit nějaký větší a známější maraton a tak výběr padl na Prahu. Po pravdě můj trénink dost tehdy narušil únorový výlet do Dublinu, který jsem odskákala strašnou virózou. Právě tato irská viróza mě vyřadila na víc jak měsíc z provozu a Irsko od té doby nemám ráda. Na samotném závodu jsem se ale stejně zlepšila asi o čtvrt hodiny, což mě opravdu hodně překvapilo (nepočítám další čtvrt hodinu než jsem se dostala ke startu).

Fotografie z pražského maratonu

Záběr z pražského maraton před během. Schválně jsem vystrčila zadek dozadu, aby to vypadalo, že mám hubené nohy a ruce mám u pasu, abych ukryla madla lásky.

Říjen 2018

Rok 2018 byl pro mě přelomový v přístupu k tréninku. Pochopila jsem, že bez dobré struktury se nepohnu. Každým rokem stárnu tudíž zlepšování se je o to větší výzva. A tak jsem po maratonu šla do sebe a nastolila si trénink podle jedné mé oblíbené aplikace. Úsilí přineslo své ovoce, protože jsem v řijnu uběhla svůj druhý půlmaraton, který byl co se převýšení a náročností týče mnohem náročnější než ten první. A přišlo i velké zlepšení. Druhý půlmaraton jsem uběhla za 2h a 1minutu, což bylo zrychlení o více jak čtvrt hodiny. Pro mě tento výsledek byl potvrzení toho, že nadešel čas na božskou metu.

Můj druhý půlmaraton, poprvé v životě se po doběhnutí usmívam

Můj druhý půlmaraton v Lutonu, vůbec poprvé v životě se po doběhnutí usmívam!

Výzva do roku 2019

Loni v prosinci jsem začala pracovat na tom, co si chci letos v dubnu splnit – uběhnout maraton v Londýně a zároveň vybrat co nejvíce peněz pro charitu za kterou běžím. Je to pro mě velká a jedinečná příležitost atak do toho dávám opravdu maximum. Pokud se vám můj příběh líbí, můžete se těšit na další díl :)

Článek je dostupný v Angličtině.

JustGiving - Sponsor me now!

2 Comments Cesta za londýnským snem, 1.díl

  1. Pingback: Cesta za londýnským snem, 2.díl | AnnaLogy

  2. Pingback: [EN] Anna’s London Marathon Journey, part 1 | AnnaLogy

Leave A Comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.