AnnaLogy

Between the worlds, real and unreal.

Sport / Život v UK

Cesta za londýnským snem, 2.díl

Z předchozího článku už víte, že touha běžet maraton v Londýně se ve mně formovala hezkých pár let. Když se koncem dubna 2018 otevřely oficiální stránky pro přihlášení na slosování o vstupenky, sebrala jsem konečně odvahu a přihlásila se.

Možná se ptáte, proč probíhá na takovou akci slosování. Poptávka po tomto maratonu značně přesahuje kapacitu. Minulý rok se do slosování přihlásilo přes 400 000 zájemců zatímco závodu se může zúčastnit asi desetina. Šance u slosování jsou malé a ani já nebyla mezi vybranými šťastlivci, což jsem se dozvěděla přibližně o půl roku později.

Hledání charity

Jelikož jsem s neúspěchem počítala, pracovala jsem již s plánem B – získat místo přes charitu, což znamená vybrat minimální obnos, který se pohybuje přibližně v rozmezí od £1200 do £2800. Tento obnos má každá charita nastavený jinak i podle popularity, velikosti a počtu míst. Některé charity vybírají i poplatky za samotné přihlášení. Charit, které nabízí volná místa, je kolem 500.

Strávila jsem několik večerů procházením organizací, které mě zaujaly. Automaticky jsem vyloučila ty největší a nejpopulárnější, a to z prostého důvodu – tyto charity mají svých zájemců dost. Mnoho charit má naopak ještě čekací listy. Moje pozornost tak směřovala k charitám, které nebyly tolik vidět. Z těch několika set charit jsem pak vybrala dvě hlavní u kterých jsem se rozhodla zkusit své štěstí.

The Ear Foundation

První charita byla pro slepé děti, druhá pro hluché děti. U té první jsem vyplnila různé online formuláře a tím to skončilo. Tohle pro mě tedy nebyl ideální způsob. Jestli mám zvládnou vybrat takový obnos peněz, musím k tomu mít nějaký osobní vztah, který se teda přes online formuláře buduje špatně.

Naopak ta druhá charita The Ear Foundation mi byla od začátku hodně blízká a tak jsem na ní zaměřila svou veškerou snahu a pozornost. Líbil se mi její profil i proto, že sama mám sluchovou vadu a tato charita pomáhá postiženým lidem nejen získávat přístup k nejnovějším technologiím, ale i zvládat každodenní výzvy klientů. Napsala jsem koordinátorce jestli nabízí místa na Londýnský maraton. Záhy se mi ozvali zpět a tak jsme si začaly s Becky (koordinátorka projektu) psát.

Přihláška a motivační dopis

Nejprve jsem musela vyplnit a odevzdat přihlášku včetně motivačního dopisu, kde jsem popsala svůj příběh a proč je mi tato charita blízká. Věnovala jsem tomu zvláštní pozornost, protože se může velmi snadno stát, že vás odmítnou. Do přihlášky mj. vyplňujete jakým způsobem hodláte finanční obnos získat. Není to totiž málo peněz a pokud se vám částku nepodaří vybrat, můžete si jít rovnou naplánovat splátkový kalendář.

Když jsem poslala vyplněné papíry zpět, vyměnily jsme si s Becky ještě pár emailů. Byla jsem nadšená. Becky byla od začátku velice milá a vstřícná a její osobní přístup mě utvrdil v tom, že jsem na správném místě a já se začátkem listopadu mohla radovat ze svého potvrzeného místa.

Vznik příběhu

Brzy na to dorazil můj ‚fundraising pack‘ neboli oficiální balíček s poděkováním, letáky, návody a tipy ohledně fundraisingu. Mezitím jsem dávala dohromady svůj příběh pro stránku JustGiving.com prostřednictvím které lze vybírat peníze přímo na účet charity. Pro mě je to hlavní zdroj finanční podpory. Přiznám se, že psát o sobě příběh v tomto kontextu byla krkolomná cesta.

O pomoc s editací jsem tedy poprosila majitele hudební školy kde učím, a kterému jsem o svém záměru řekla. Zároveň jsem se mu tím přiznala ohledně sluchové vady. Byl z toho v šoku, ale jeho reakce byla úžasná jako u většiny lidí v této zemi. A tak vznikl příběh. Ta původní verze měla několik stránek takže potřebovala zestručnit a zároveň zdůraznit to, co je důležité: Ať už jsou životní nástrahy jakékoliv, je důležité se nevzdávat.

Tady v Angli to bylo poprvé v životě, kdy mi lidé říkali ‚ale ty by ses vůbec neměla stydět, měla bys být pyšná na to, cos v životě dokázala.‘ Když ale celý život žijete ve vnitřním studu je to těžké poslouchat a ještě těžší přijmout. Nechcete tomu věřit a hřejivá slova si přes vaši vnitřní zábranu nachází cestu velice těžko.

Pro mě tento běh už teď má mnohem větší přesah. Není to jen o plnění snu, ale o překonávání sebe sama jak po stránce fyzické, tak po stránce psychické. Zveřejněný příběh však nestačí k tomu, aby se člověk dokázal s vnitřním strachem vypořádat a přestal se sám za sebe stydět. Je to běh na dlouhou trať, mnohem delší než maraton.

JustGiving - Sponsor me now!

1 Comment Cesta za londýnským snem, 2.díl

  1. Pingback: Anna’s London Marathon Journey, part 2 | AnnaLogy

Leave A Comment

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..