AnnaLogy

Between the worlds, real and unreal.

K zamyšlení

Květiny z útulku

Ondra mi pomohl vyhradit prostor na naší malé zahrádce, kam chci vysázet nějaké ty rostlinky. Plán je postupně „zalesnit“ vymezený prostor různými květinami. Těm pořízeným květinám říkám „květiny z útulku“, protože je kupuji napůl zničené z obchodních domů s garantovanou životností 14 dní. Tedy to alespoň tvrdí ty popisné štítky v jednotlivých květináčích. Zvykla jsem si na to, že tu lidé vyhazují mraky prošlého jídla i krásného oblečení, ovšem vyhazování okrasných květin i bylin je pro mě tak trochu bolestivou novinkou.

Tuhle jsem koupila mátu, která též měla omezenou životnost. V zahrádce se ale za těch 14 dní zdvojnásobila a nádherně voní. Ostatně vlhkost a častý déšť tu květinám opravdu svědčí. Dokonce tak moc, že salát, který jsem zasadila loni, přežil letošní zimu a vyrostl znovu. Včera jsme byli nakupovat a venku před vchodem do obchodu byly regály plné květin. Byly tam napěchované jako v dobytčáku a bylo mi jich líto. Každá stála 99p. Většina z nich byla doslova přešlá mrazem.

Nejvyšší čas doplnit mou malou sbírku. Byly zde i slunečnice. Moje babička je milovala a tak jsem při výběru neváhala a jednu jsme si vzali. Byla povadlá a působila smutně. Doma jsem se vrhla do přesazování. Květináč byl tak prorostlý kořeny, že jsem tu posmutnělou slunečnici z něj nemohla ani vytáhnout.

Ráno jsem rozhrnula závěsy a pohlédla do naší malé zahrádky. Nemůžu se ubránit úsměvu, protože dnes v noci se do ní vrátil život v plné síle. Pyšně se tyčí a vzhlíží směrem vzhůru ke Slunci, tak jak to slunečnice dělávají. Je nádherná. Myslím na ty ostatní uvězněné květiny v regálech obchodních domů. Všechny by si zasloužily lepší život.

Květiny byly přece stvořeny proto, aby rostly kolem a dělaly svět krásnějším. Nebyly stvořeny k tomu, aby se mačkaly na sebe v regálech. A tak se sama sebe ptám, k čemu vlastně byli stvořeni lidé?

Po dvou Ginech s tonicem a jedné vymalované mandale mám jasno. Věřím, že jsme stvořeni pro lásku. Koneckonců vztahy jsou to, co od nepaměti neustále řešíme. Jenže když nejsou ty správné podmínky, těžko dokážeme bezpodmínečně milovat a končíme jako ty namačkané kytky v regálech. Třeba jednou bude svět místem, kde všichni pokveteme.

slunecnice

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on StumbleUponEmail this to someone

Leave A Comment

This site uses cookies to enhance your experience. By continuing to the site you accept their use. More info in our cookies policy.     ACCEPT