AnnaLogy

Between the worlds, real and unreal.

K zamyšlení / Život v UK

Omyly a zkušenosti

Tento týden jsem absolvovala telefonní pohovor do společnosti Bloomberg. Nějakým nedopatřením (nazývejme to čirým zoufalstvím) jsem tam kdysi poslala životopis. Posledních několik týdnů mě totiž stíhala krize. Krize z téhle země, z rutinní práce, z tesknění po rodině i přátelích. A hlavně krize ze sebe samé. Touha pohnout se z místa dál mě chytla tak silně, že zastřela zbytky mého racionálního úsudku. A v tu chvíli, kdy mě tohle chytlo, jsem se vydala zkusit své štěstí.

On se ten pohovor neměl nikdy uskutečnit, protože odpověď na mou přihlášku spadla do spamu a já to tam čirou náhodou vylovila. A napsala. Domluvila jsem si s nějakou slečnou z HR telefonní pohovor na půl šestou večer. Dřív to holt nešlo, protože když se vracíte z práce kolem páté a chcete na to mít svůj klid, tak není na vybranou. Slečna na drátě hned z úvodu zněla „velmi šťastně“, že kvůli mě nejspíše zůstala déle v práci. A já samozřejmě přirozeně udělala několik amatérských chyb, které z toho pohovoru udělaly komedii na Aničkovský způsob. V kombinaci s tou nepříjemnou ženskou to byl fakt zážitek.

To je tak, když se cpete někam, kam byste nechtěli ani ve snu natož ve skutečnosti a do toho chytnete nějakou nakrknutou korporátní slepici. Takže pokud se vám do budoucna stane, že se budete hlásit na nějakou pozici a pak si uvědomíte, jak se na něco takového z charakterového hlediska nehodíte, stačí splnit následující podmínky.

  1. Poté co se na to místo přihlásíte, okamžitě zapomeňte, o čem ta pozice byla a vymyslete si svou vlastní. Tu následně nahlas definujte.
  2. Nedávejte najevo jakékoliv nadšení. V opačném případě si připravte proslov, jak je vašim životním snem dělat myš kdesi na dně korporace.
  3. Nemějte vůbec žádné doplňující otázky a projevujte upřímný nezájem. Jakékoliv další konverzaci se vyhýbejte. A pokud už budete náhodou zvědaví, dávejte otázky vymykající se korporátnímu kodexu. (Pozvěte třeba slečnu na rande nebo se jí zeptejte jestli náhodou doma nechová králíka).

Upřímně se mi chvílema chtělo do telefonu zvracet. Po kolikáté už jsem slyšela dokola neustále omílanou otázku „proč chcete zrovna u nás pracovat“. A všichni chtějí slyšet tu samou odpověď. Přistihla jsem se, jak už na to prostě nemám. Hrát s lidmi tyhle hry. Jak se z toho snaží dělat něco víc než to je.

Celé je to jedna velká show, v níž je jeden principál cirkusu, co si pomocí svých výtečných klaunů dokonale vycvičených k přetvářce vybírá vhodnou cirkusáckou zvěř, ideálně cvičené, zdravě vypadající a ambiciózní opice. Přirozeně se po vás chce, abyste se u toho svého mentálně mrzkého výkonu tvářili šťastně, zatímco před vámi mávají bičem a kusem žvance, respektive výplatou. A vy se pak válíte duševně rozervaní ve svém kotci nebo ještě lépe v kotci open-space. Tak takhle tedy ne.

Jsem přesně ten prototyp člověka, co neustále touží po něčem víc a dostat se někam dál. Ideálně, abych měla všechno najednou a hned. Jakoby rychlost hrála nějakou roli. Jenže nehraje. Stejně jako čas. Nebo peníze. To všechno jsou jenom obyčejné proměnné, které vytváří podstatnou věc – zkušenost. A teprve ta vás posouvá dál. Tedy za předpokladu, že si uvědomíte, co vám přináší a dokážete ji aspoň trochu zužitkovat. Podle mě každá zkušenost něco znamená a opakuje se tak dlouho dokud jí nepochopíte. Jinak se nemůžete posunout dál. Proto se některé věci v našem životě příliš často a dlouho opakují.

Se zbytky důstojnosti jsem se snažila, aby rozhovor skončil co nejdříve. Naštěstí antipatie byla oboustraná, připomínalo to meziplanetární hovor. Co je ale nejdůležitější – po zavěšení jsem si uvědomila, že jsem ten pohovor po jazykové stránce zvládla perfektně. To je u mě něco jako zvládnout plynule čínský dialog. A to mi stačilo. Koneckonců krize odchází a přichází, ale důležité jsou ty malé změny, díky kterým si uvědomujete posun k lepšímu.

Protože umění maximálně zužitkovat zkušenost je umět si odnést něco dobrého z něčeho zdánlivě katastrofálního.

experience-quotes-images-1-13ab37c5

4 Comments Omyly a zkušenosti

  1. Lenka

    Hodně mě oslovila ta část, kdy píšeš o roli rychlosti, času, peněz.. a hlavně o důležitosti zkušenosti. Ano, je to tak. Člověk se musí někdy zastavit, podívat se na věci s nadhledem (i když to může být dost těžké) a ocenit zkušenost, kterou může mít a získávat. Vlastně to uvědomění je osvobozující a taky povzbuzující, když se věci nedaří, tak jak si je člověk představoval. Takže díky za povzbuzení :)

    Reply
  2. Lucius Kalendarius

    Poslední dvě věty by mohly sloužit jako TL;DR verze článku.

    Palec nahoru

    Reply
  3. Jarda

    Zdravím,

    celý tento příspěvek je napsán, jako bys mně „mluvila z duše“. Mám naprosto stejnou zkušenost i pocity, když jsem byl v Kanadě (ten nechtěný pohovor a nutkání posunout se dál) si trefila dokonale.

    Teď přemýšlím o přesunu do Anglie. Takže mě zase čeká boj !

    dííky za tento fajn blog :-)
    Jarda

    Reply
    1. Anička

      Ahoj Jardo,

      díky za tvůj příspěvek. Držím moc pěsti, určitě už to takový boj nebude, máš totiž přece zkušenosti :)

      Hodně štěstí a ještě jednou díky za milou zpětnou vazbu, moc mě to vždy potěší.

      Anička

      Reply

Leave A Comment

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..