AnnaLogy

Between the worlds, real and unreal.

K zamyšlení / Život v UK

Povánoční punč a novoroční bilance

Je to více jak půl roku, co jsem odletěla. Mám za sebou nejdelší dobu strávenou bez přátel, rodiny a všech věcí mně blízkých. Pořád stojím na hranici bilancování toho, co pro mě můj pobyt v UK znamenal a znamená. A jak mě v určitých ohledech změnil a ovlivnil. Ráda bych se o to s Vámi podělila, protože je to vůbec nejideálnější doba na to se pozastavit, a udělat menší novoroční bilancování.

Lidé hodně koukají dopředu a dávají si plno předsevzetí nebo si slibují, co budou další rok dělat. Stejně tak dobré je se ohlédnout zpět a říct si, co mě ten poslední rok naučil. Osobně věřím, že všechny sliby a předsevzetí, které mají naději na to, aby se staly splněnými a nebyly jen prázdným tlachem do tmy, vychází právě z našich předchozích zkušeností. A také toho, že jsme se konečně z některých našich chyb poučili.

Deset nejlepších věcí co mi předchozí rok dal

Nejlepší na předchozím roce je, že většinu mých úspěchů a šťastných události nepředcházela vůbec žádná předsevzetí. No, je to tak. A to co jsem si slíbila, jsem ani nesplnila. Ale upřímně mi to nevadí, protože i tak to byl rok plný přelomů a poznání. Proto sepisuji tuto bilanci těch pozitivních věci, které jsem si neslíbila, přesto mě tak nějak potkaly a jsem za to ráda.

  1. Ondřej.
  2. World Usablity Day v roli barmanky.
  3. Státnice závěrečná zkouška za A.
  4. Krněnský barcamp „Bořit a ničit“.
  5. Vsetínský barcamp, prezentace v playboy ouškách s Markem Prokopem.
  6. Cestování (Jeruzalém, Mrtvé moře, Ein Gedi, Brugy, Wales, Weymouth, Cambridge, Londýn, Virginia Water Lake).
  7. Odstěhování do Anglie za Ondrou.
  8. Podruhé tetou.
  9. Pravidelný běh a sport plus pětkrát týdně salát k obědu.
  10. Rozšíření okruhu blízkých přátel.

Čím větší změna, tím větší posun

Ty nejlepší věci přišly s odstěhováním se do UK. Vedle mé touhy být s Ondrou, byl můj původní záměr odchodu do ciziny motivován snahou „něco dokázat tam venku“. Když se teď na to tak dívám, musím se smát. To „něco“ pro mě znamenalo dostat se na dobrou kariérní dráhu, vydělávat slušné peníze, užívat si technologické vymoženosti dnešní doby, cestovat, mít super bydlení i partnera a tak. Je to jistá mentální viróza, jež se nevyhne žádnému ambicióznějšímu člověku, který touží naplnit svůj život, jak se na tuto dobu i podmínky sluší a patří.

Svou hodnotu jsem měřila hodně podle toho, jakou práci dělám a nakolik naplňuji svůj intelektuální i kreativní potenciál. Obdivovala jsem se všem svým šikovným spolužákům i přátelům, co se hrnou tempem tornáda ve svém životě kupředu. Hrozně moc jsem chtěla být taky tak inovační typ, odborník, byznysová superstar. Zkrátka další člověk, co úspěšně roztáčí kola kapitalismu a zároveň z toho má svůj zisk i potěšení.

Krysí závod a vysvobození

Co se ale stane, když se staré dobré prostředí zcela přeskupí a vy se ocitnete někdo úplně jinde, mezi úplně jinými lidmi? V okamžiku, kdy v podstatě rovnýma nohama skočíte do úplně jiného života, kde vaše geometrická pravítka pro měření vlastních hodnot vůbec nic neznamenají?

Uvědomila jsem si, jak moc směřuji svou pozornost ven. A jak byla má životní měřítka ubohá. Jak jsem přikládala větší váhu inteligentním ambiciózním a šikovným lidem proti těm, co do vínku ani jednu z těchto kvalit nedostali, ale jejich laskavost, dobrotivost i pokora násobně převyšovala mnohé lidi vzdělané a majetné. To mi ve výsledku dalo více než všechny vysoké dohromady.

Podstatné je pro mě uvědomění, jak jsem se na úkor sebe sama nechala zblbnout těmi všemožnými společenskými měřítky úspěchu ve smyslu kariéry i vydělávání peněz. A jak mě hezky život vymáchal čumák ve vlastním nesmyslném myšlenkovém výkalu, abych si uvědomila, že o tom život není.

Došlo mi, že sebe i ostatní neustále poměřuji. Jak vytvářím vědomě i nevědomě posudky ve své mysli. Soudím. Celý můj dosavadní život je jen o posuzování, které je nám tak vlastní a přitom mnohdy tak škodlivé.

Sliby, chyby

Můj rok 2014 je tedy o vnitřním odevzdání se a o důvěře v život. Je o tom, že ať už udělám pro druhé cokoliv, nebudu to nikdy dělat s očekáváním dostat něco zpátky. A bude o snaze nesoudit (sebe) a ani nepoměřovat (se). Protože jak se jednou budete chovat laskavě a s pochopením k sobě i k okolí, žádná předsevzetí už nikdy nebudete potřebovat. Vše totiž přichází postupně samo, v pravou chvíli a jsou to věci tisíckrát lepší než všechny sliby, které jste sami sobě dali.

Tak se podívejte za sebe a vzpomeňte si, co přelomového pro vás loňský rok připravil a co dobrého vám ve výsledku přinesl. A vězte, že letos to bude jen lepší, budete-li chtít. Záleží na vás.

Leave A Comment

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..