Tag: Život v UK

Čtvrtého června to byl rok, co jsem se přesunula do UK. V době, kdy jsem se stěhovala jsem měla následující plán:

1. Najít si nějaký supr job
2. Přestěhovat se
3. Být finančně za vodou a užívat si
4. Běhat a zhubnout

A jak mi to vyšlo?

Jako obvykle, život mi věci dopřál až s odstupem. Když jsem přiletěla těsně před létem, plánovala jsem, jak si najdu do nadcházejícího podzimu práci, do zimy už budeme z našeho starého bytečku pryč a já si budu moc na podzim přivézt svého králíka. Bohužel to ale beze mně nevydržel ani do konce léta. Chybíš mi Merline, promiň že jsem se s tebou ani pořádně nerozloučila. Nevěřila jsem, že bys to mohl tak rychle zabalit.

Pokud jste viděli nebo četli Harryho Pottera, tak si jistě vybavíte nesnesitelnou Dolores Umbridgeovou, která v době své funkce ředitelky Bradavic vydávala všemožné vyhlášky a zákazy, že to ani školník Filch nestíhal na zeď přibíjet. Mnohé z knížek jsem naplno pochopila a procítila, až když jsem začala žít tady. Je to neuvěřitelně výstižný film, co se anglické kultury týče. Angličané totiž milují vyhlášky. A byrokracii.

Tak jsem tuhle běžela nahoru pro vysušené prádlo. Bylo jedenáct hodin v noci. Beru schody po dvou a kde se vzal tu se vzal, u hlavního vchodu stoji černoch. V obličeji zoufalý výraz a hned na mě spustil, že si zabouchl klíče. Byl od vedle, poznala jsem jej. Tak se mu evidentně ulevilo. Sousedi mu to asi předtím moc nevěřili, že tu bydlí.

Ještě den před odletem zpátky do Čech jsem zjistila, že na svém anglickém čísle mám nějaké vzkazy ve své hlasové schránce. Aby bylo jasno, celý tři týdny jsem udržovala druhý telefon při životě. To kdyby se náhodou objevila nabídka, která se neodmítá. Nu a den před odletem na to hodím bobek a hned se stanu žádoucí. Neuvěřitelné.