AnnaLogy

Between the worlds, real and unreal.

Date archives Prosinec 2012

K zamyšlení

Duševní odbočka z dálnice

Od malička to slýcháte. Tohle je dobře. Tohle je přece špatně. Tohle nesmíš. Tohle musíš. Prostě jasné stanovení toho, jak mají věci ve vašem životě být. Slyšíte instantní návody na spokojený život. Dozvídáte se účinné metody a hledáte způsoby, jak efektivně pracovat, vydělávat nebo zvýšit ve firmě zisk. Jak zvládat životní úkoly i projekty. Může se tak zdát, že svůj život žijeme daleko víc naplno. Ano, možná mám věci pod kontrolou a jsem tak spokojenější. Byť každý den čelím nečekaným okamžikům i dobrodružstvím, které do mého života vstupují. A díky za ně! Ale stačí to? Vážně?

Opravdu je tohle momentálně maximum, které ze svého života dokážete vytáhnout?

Odpověď Continue reading

K zamyšlení

Který vůl vymyslel multitasking?

Nikdy nevyřizujte emaily a telefonáty zároveň.

Pak totiž hrozí, že dotyčného v telefonu oslovíte jménem odesílatele emailu a odesílatele emailu počastujete jménem volajícího. Email navíc nakonec vypadá tak, že jej psal středně retardovaný člověk a ne třeba někdo, kdo chce napsat recenzi na knihu dodanou přímo od autora. Nebo to bude číst někdo, s kým chcete navázat obchodní spolupráci. Nebo váš budoucí klient. Zaměstnavatel. Zaměstnanec. Milenec…  Nikdy to prostě nepodceňujte. V daný moment to může být vaše jediná vizitka. A v telefonu si maximálně upevníte status nějaké zmatené ušišlané lolitky či krále Jelimána, který ani neumí oslovit jménem.

Hezky jedno po druhým, A vždycky jedno po druhým. Ať už je to cokoliv. Jinak to bude stát za prd.

Takže pro příště: Už nikdy nebudu vyřizovat email a telefon zároveň.

PS: Ano a pokud si to Filip Doušek nerozmyslel, můžete se zde těšit na recenzi „Hejno bez ptáků“. Juchů.

K zamyšlení

Dáme jídlo? Nedáme. Přešla chuť.

A je to tu. První průser. Ne můj.

Dnes mi ve schránce zase přistál email na Dáme jídlo tečka cézet. Už posledně jsem si nahlas stěžovala, že jsem se v životě nepřihlásila k odběru. Nikomu z damejidlo.cz jsem vědomě neposkytla své údaje. A nedala ani souhlas se zasíláním. Mám asi tři emailové schránky určené pro spamy tohoto typu. Přesto mi to přišlo na ten osobní, u kterého bych to nečekala. Nechápu.

A teď mi přijde další email, který mi vnucuje 50 kreditů za přizeň, kterou jsem nikomu nevěnovala. A poslední věta, byť v jiném kontextu: „ani přes vánoční svátky neustaneme“ mi způsobila naježení zbývajících neoholených chlupů po celém těle. Chudáci lidi. Chudák já.

Chci se odhlásit z odběru. Link nefunguje. Hodí mě to sem. Pro mě už tohle není marketing, ale opakované zoufalecké znásilňování mé emailové schránky. A pak když se chci bránit, tak ani nemůžu. Mně se ta služba naprosto zhnusila. A může být sebegeniálnější.

Jsem zákazník. Ne dojná kráva na peníze.

Stalo se vám to taky? Napište mi.

 

 

K zamyšlení

Protože průšvihy dělají život a průsery člověka.

Konečně. Hledejte tu inspiraci, která inspiruje mě. Určitě tu nehledejte nic stabilního a jednostranného. Podněty, nápady, tipy, odkazy, příběhy ze života a možná recenze knih, protože hodně čtu a mám silnou sociální potřebu věci sdílet. Pokud se mi chce.

A hlavně! Průšvihy. Moje i druhých. Jsem klasický demonstrativní prototyp člověka, který se skrz své vlastní průsery leccos naučil. V osobním životě, v profesním a společenském. A vy se to tu dozvíte.  Možná se tu sami najdete. Možná taky ne. Jsem tu pro sebe a jsem tu i pro vás. Tady na zdi.

Protože poukazovat na vlastní chyby nepovažuji za slabost, umět za ně převzít zodpovědnost považuji za zralost.