Ti co mě sledují na Twitteru ví, že jsem se 24. července pustila do šílenosti uběhnout jednu míli každou hodinu po dobu 24 hodin. Nápad dostal Ondra, když viděl nějaké video na Youtube a zaujalo ho to. Koneckonců, není to nic neproveditelného uběhnout 1.6 km jednou za hodinu. Jediné, co mě na tom děsilo bylo to, že se v noci nevyspím a spánek, ten já miluju. Jsem totiž dost nesnesitelná, když dojde na spánkový deficit.
Plánování na běžeckou výzvu
Skočila jsem do toho po hlavě takže žádné velké plánování. Ondra měl narozdíl ode mě přesně v plánu, co chce v mezičase mezi běhy stihnout a bylo toho dost. Poklidil, pověsil prádlo, umyl kuchyňskou linku, složil prádlo, druhý den ráno vysál… Já vím, mám skvělého chlapa, který doma opravdu hodně pomáhá. Věnoval se take třídění fotek v počítači a byl celkově hyperaktivní skoro až do rána.
Já neměla žádné ambice a bylo pro mě klíčové, abych to vůbec zvládla. Ještě jsem akorát stihla telefonát s rodiči, také jsem třídila fotky a dělala na jednom online projektu. Nějaký čas jsem po každém běhu věnovala dělání videí a jejich nahrávání na Instagram, který mě ale zklamal, protože kolikrát obsah osekal, a nebo video divně rozsekal a zpřeházel pořadí.
Ta videa byla spontánní záležitost. Pár videí jsem musela točit na víc pokusů, např. když mi třeba upadl telefon, a nebo jsem se nějak při mluvení do toho zamotala, což se mi někdy stává.
Na dokumentaci mi celkem záleželo, protože se na to jednou ráda podívám a připomenu si, jaké šílenosti jsem vyváděla. Ondra to nakonec dal dohromady a udělal mi tohle krásné video na YouTube:
Start
Začali jsme v šest večer. Přes den bylo dost horko (25 stupňů Celsia) takže bylo lepší začít později. Navíc bylo opravdu dost dusno, ale zase noc byla krásně teplá, a tak se příjemně běželo.
Původně jsem chtěla začít někdy brzy odpoledne, abych dříve skončila, ale pozdější start se nakonec ukázal jako ideální, protože kdybych začínala dříve, byla bych na noc hodně unavená. Mít síly na běhání přes celou noc bylo podle mě nějvíc klíčové, abych to nevzdala. I tak to byl opravdu velký boj.
Průběh a trasa běhu
Začátek běhu
Start byl vždy v celou hodinu, někdy trochu později podle toho, jak rychle se načetla GPS v hodinkách ( mám Garmin Phoenix 6s Pro). Žijeme v docela zahuštěné oblasti a tak to chvilku trvá, než si nás GPS mezi těmi šmoulími domky a okrasnými keři najde.
Převýšení
Cca první kilometr trasy je táhlý kopec, celkové převýšení 10-11 metrů. To převýšení asi zní směšně, ale s každým během se to sčítá. Už v první třetině jsem to v nohou cítila. Věřím, že kdybychom běhali třeba na ovále nebo po rovině, běh by vypadal jinak a hlavně by to tolik nebolelo. Při tomto běhu byl později cítit každý zvýšený metr.
Terén
Běh byl na začátku a na konci na asfaltu kolem rodinných domků, hlavní část vedla lesem (zvýrazněno zeleně na obrázku). Závěr opět kolem domků. Celkově ta vzdálenost trati byla delší jak jedna míle, cca 1.67 km. Na jednom úseku mezi vysokými keři GPS v hodinkách hned ze začátku vždycky na pár vteřin vypadne a tak je to o tom, jak rychle se pak znovu chytí.
Jak jsem trávila mezičas
V průměru nám běh zabral něco málo přes 11 minut. Po návratu jsem se vždy automaticky napila vody (cca 300 ml) a umyla ruce. Chvilku trvalo i znovu nasazení tepáku a vyzutí i nazutí obuv. To všechno zabralo tak 13-15 minut. Pak jsem šla točit video, které jsem rovnou nahrála na Instagram. Také jsem reagovala na vzkazy ostatních. Dělání videa i reakce zabraly nějaký čas a vím, že nakonec mi většinou zbylo cca 35 minut čistého času do dalšího běhu.
Nemělo smysl se převlékat takže jak jsem byla, tak jsem si sedla na gauč a později lehla na postel (ne do postele). Sprchovala jsem se na 7. míli, 14. míli, 20. míli a na konci. Tu sprchu jsem dávala podle pocitu. Sprchovat po každém běhu by byla šílená ztráta času a hlavně zbytečné plýtvání vodou.
Běh v noci
Byla to právem nejobávanější část celého běhu a nesla jsem to po pravdě špatně. V noci se mi nejvíce ozvaly svaly na tělě a klouby, a tak jsem se snažila nohy jemně protahovat. Rozhodně jsem nešla na sílu, protože jsem věděla, že by mi to mohlo spíše ublížit. Skoro jsem nespala.
I když jsem nespala, snažila jsem se ale aspoň odpočívat, ležela jsem a soustředila se na pravidelné dýchání. Když se mi podařilo usnout, tak mě po chvíli vzbudil Ondra, že je čas běhat.
Pro tělo to byla muka přepnout z jednoho režimu do druhého a trvalo než se po běhu zase uklidnilo a sotva jsem se uklidnila a usnula, tak jsem musela znovu vstávat…
Na běhu v noci bylo příjemné, že byla teplá letní noc a žádné mušky, které mě přes den jinak hrozně otravovaly. Ani nepočítám, kolik jsem jich vdechla a kolik jich skončilo v očích. Běh v noci měl svou atmosféru, která by se mi určitě líbila kdybych nebyla tak polomrtvá.
Poslední třetina
Skvělé na letních nocích je to, že nejsou tak dlouhé a už v pět ráno jsme mohli běžet bez světla. Ráno bylo narozdíl od předchozího dne dost zamračeno a příjemně se ochladilo, I když bylo ještě vice vlhko (tady v Anglii se vlhkost běžně točí kolem 80 %).
Po poledni už bylo jasné, že dříve nebo později začne pršet. Na poslední tři míle nás provázel déšť, poslední míli jsme chvíli běželi v takové průtrži, že jsme přidali, abychom byli co nejdříve doma a díky tomu jsme na závěr měli nejrychlejší běh.
Tempo
Cílem bylo, aby průměrná rychlost nebyla vice jak 7 minut za kilometr, což se povedlo. Tempo se dařilo držet kolem 6:44 minut na kilometr. Záměrně jsme nenasazovali vysoké tempo (i kvůli mně), protože bych se mnohem rychleji unavila a bylo by to pak ještě těžší.
Tempo se nám dařilo hezky rovnoměrně držet bez větších výkyvů. Mezi dvanáctou a osmnáctou mílí jsem měla krizi, ale i to se podařilo díky podpoře na sociálních sítích překonat.
Stravování
K pozdnímu obědu před večerním během jsem si dala vaječnou omeletu (tři vejce) se šunkou. K tomu jako přílohu jeden malý celozrnný chleba s pomazánkovým máslem a druhý s máslem a camembertem. K večeři jsem pak měla plátky lososa s citrónem a zbytek celozrnného chleba s oříškovým máslem.
Druhý den jsem snídala krupicovou kaši se skořicí, protože jsem na ni měla obrovskou chuť. K obědu jsem měla celozrnné krekry s bylinkovým pomazánkovym máslem. Nebyla síla a ani chuť vařit. Tohle jídlo samozřejmě při běhání nestačilo, takže jsem průběžně doplňovala energii podle toho, co mi přišlo pod ruku:
- Energy gumoví medvídci od High5 s přidaným vitaminem B (1.5 balení)
- Energy kokosová tyčinka take od High5 (2 balení)
- 2 tyčinky Kinder čokolády
- Ovoce (nektarinka, pomeranč, jablko, mandarinka)
- Flapjack z celozrnných vloček s hořkou čokoládou
- Ovocné smoothie z mraženého lesního ovoce s pomerančem, jablkem a hrozny
- Jedla jsem před některými běhy po lžičkách raw oříškové máslo nebo půl čajové lžičky medu
- Proteinový shake PhD diet whey s přidaným collagenem
- Dvakrát jsem si dala můj oblíbený hypotonický nápoj od UNISPORTU
Pitný režim
Po každém běhu jsem se napila. Záměrně jsem se vyhýbala kofeinu, měla jsem akorát po ránu dva malé energy kofeinové medvídky, ale jinak jsem nechtěla dávat tělu zbytečný záhul. I tak jsem byla fyzicky dost rozhozená a po pravdě jsem chodila hodně často na záchod, což nemám běžně ve zvyku.
Váha
Druhý den ukazovala váha 300 gramů navíc. Cítím se trochu nateklá a zavodněná takže větší váhu přičítám i tomu.
Závěr
Moc mi při běhu pomohlo, že jsme byli dva a hlavně podpora na sociálních sítích. Sdílení na sítích bylo pro mě silnou motivací výzvu úspěšně dokončit, protože jsem se nechtěla ztrapnit před ostatními tím, že to vzdám. Velkým dílem přispěla i moje stávající fyzička. Díky karanténě jsem začala ještě více sportovat, což mi nepochybně hodně pomohlo.
Upřímně obdivuji trailové a ultra-trailové běžce. I když tato výzva je úplná brnkačka v porovnání s výkony jiných a mnohem lepších běžců, mně to bohatě stačilo na to, abych si otestovala svou výdrž.
Nějaká data závěr:
- Celková doba běhu: 04:29:27
- Celková vzdálenost: 40.08 km
- Celkové převýšení (příbližně): 252 m
- Průměrná rychlost km / min: 06:44
- Spálené kalorie: 2,858 kcal
