Do práce chodím kaźdé ráno pěšky, část cesty vede lesem. Většinou se tu potkávám s pejskaři, pravidelně se zdravíme. Na lesní křižovatce také čas od času míjím shrbeného kluka s elektronickou cigaretou, která vytváří hustý, ovocem vonící dým. Continue reading
Browsing Category Život v UK
Květina na konci školního roku
Nesnášela jsem konce školního roku kvůli vysvědčení. Důvod byl prostý. Známky se doma kvalifikovaly jako jedna z nejdůležitějších věcí v mém životě a já musela nosit dobré známky ze všech předmětů bez ohledu na to, co mě bavilo a v čem jsem vynikala.
Splněné přání
Jak mnozí víte, v minulém článku jsem vás poprosila o pomoc se splněním jednoho mého vánočního přání. Mám pro vás skvělou zprávu. Do Sanatoria odešlo celkem 12,000 Kč. Dnes jsem odeslala zbývajících 2,500 Kč. Tímto upřímně děkuji všem, kteří se i přes nemalé výdaje před Vánoci nezdráhali poslat peníze. Vybraná částka bude stačit na to, aby Sanatorium opravu pianina zrealizovalo.
Continue reading →
Dvojí přání
Ráno jsem se probudila s rýmou jako trám, která je pro mě malou třešničkou na dortu náročného předvánočního období. Od podzimu mě kolí jedna viróza za druhou v důsledku stresu a práce. Dnešek je však pro mě tak důležitý, že bych vyrazila i s horečkou. Jedu se totiž podívat do jedné soukromé hudební školy.
Na kole z Londýna do Brightonu
Před závodem nás provázely těžkosti. Ondra měl problémy s řetězem a já jsem nebyla s to si zvyknout na své nové boty s klipsy. Nohu jsem zapomínala vyšlapávat z pedálů včas takže jsem po našich cyklistických vyjížďkách vypadala jako oběť domácího násilí. Dva dny před závodem mi navíc praskl výplet na předním kole. Vyděsila jsem se tak, že jsem zapomněla nohu vytáhnout z pedálu a překulila jsem se na bok jako když náhle omdlí slon. Tentokrát jsem spadla dost nešikovně, nejvíce to odneslo pravé koleno.
Můj první maraton ve Stratford upon Avon
Nemůžu usnout. Alarm na hodinkách jsem si nastavila zbytečně, protože jsem vzhůru už v šest ráno. Spánek jsem měla hodně lehký, necítím se vůbec svěže nebo odpočatě. Celé ráno mi připomínalo noční můru. Všechno jsme zvládali dobře na čas – sprcha, snídaně a vyrazit. Trochu jsem ale opomněla skutečnost, že se na závod chystalo dalších pár tisíc lidí.
Továrna na ne-absolutno
Když mi bylo patnáct, chodila jsem na různé brigády. Práci jsem dostávala prostřednictvím agentur, které se převážně specializovaly na krátkodobou výpomoc. Jednu brigádu si vybavuji obzvláště živě. Bylo to ve velkém studeném skladě jednoho renomovaného prodejce ovoce a zeleniny. Moje práce byla prostá – třídila jsem zeleninu a ovoce, kterou kamiony dovážely ve velkém. Potraviny byly určeny k další distribuci do známých obchodních řetězců odkud putovaly k zákazníkům.
Pirát v koloně
Pondělní ráno. Málokdo takové ráno oplývá optimismem. Ve snaze rozehnat rozmrzelost jsem si zacvičila jógu, meditovala a hádejte co. Někdy to zkrátka nezabírá, protože pondělí. Když jsem vyjela do práce, v návalu zkratu jsem to vzala přímo do epicentra klasické ranní dopravní zácpy. Zatraceně, proč jsem neodbočila a nevzala to oklikou, když jsem mohla?
Ohlédnutí za loňskou nadílkou
Mnoho z nás se na přelomu roku zabývá novoročními předsevzetími. I já mám své skromné cíle, ale letos je to jiné. Tentokrát to není o (téměř bezhlavém) slibování sobě samé co všechno letos musím stihnout nebo dokázat. Svá letošní předsevzetí chci jednoduše stavět na tom, co mi přinesl rok předchozí, a že byl štědrý! Přinesl mi spoustu nového a krásného, tudíž si zaslouží malé ohlédnutí.
Jak jsem poprvé darovala krev
V Čechách jsem nikdy nebyla darovat krev. Důvodem je můj nefalšovaný odpor k areálu Bohunické nemocnice v Brně – místu, kde se dělají odběry. V tomto areálu jsem strávila více času než bych chtěla, a to i kvůli mým opakovaným odběrům krve na alergologii. Alergologie byla hned za ORL mým druhým nejméně oblíbeným místem. Bytostně jsem to nesnášela a nebylo to jen kvůli tomu depresivnímu tichu nemocničních čekáren a zkamenělým tvářím personálu. Je to shodou okolností část mého dětství na kterou opravdu nerada vzpomínám.