Data a poznání

Svět se topí v datech. Data vyhodnocována převážně počítači nám nejen pomáhají, ale dokonce za nás dělají důležitá rozhodnutí. Mají nemalý dopad na další vývoj a jsou v současnosti klíčovou hybnou silou pro společnost. Přesto nám data nejsou s to říct, jak urovnat rodinné spory nebo jak se vyrovnat s těžkou životní situací. Ani zbla nenapoví, jak se naučit odpouštět těm, kteří nám ublížili a omluvit se těm, které jsme zranili.

Data vylučují přesně tu nepopsatelnou, abstraktní část života, v níž se mísí lidské emoce, touhy, prožitky a sny, pro nás to nejdůležitější. Naše společnost není tvořena statistikou, ale příběhy které začínají naším zrozením a končí naší smrtí. Tyto příběhy tvoří malá i velká dramata, jež se v našich životech odehrávají a přináší jedinečné poznání a zkušenosti, bohužel nepřenositelné.

Říkám si, jaké by to bylo, kdyby existoval inteligentní paměťový disk plný lidského poznání. Zahrnoval by zkušenosti minulých i současných generací. Tento disk byste si mohli do svého mozku nahrát a během mžiku byste zažili miliardy silných emotivních stavů. Tyto stavy by nám dovolily prožít přímé důsledky našeho počínání, ať už dobrého nebo špatného, a to nikoliv z pohledu našeho, ale těch, jichž se takové počínání dotklo.

Věřím, že díky něčemu takovému bychom jistě dokázali bezprostředně vnímat věci v mnohem širším kontextu a mohli tak konečně dělat rozhodnutí, která by byla nejen ku prospěchu nám, ale i druhým. Rozhodnutí, která by byla postavena na skutečném poznání a pochopení, nikoliv na neobjektivním posuzování (obvykle ve vlastní prospěch).

Protože k čemu nám jsou vyspělé technologie, když po lidské stránce neustále dokola selháváme?