AnnaLogy

Anna Filkuková alias @friendlyAnna

K zamyšlení

Dopis mému budoucímu já z roku 2022

Kde jenom začít. Psal se rok 2012 a ty ses rozhodovala co dál. Nakonec ses sbalila a odjela do Anglie. Odpovědi na to, co doopravdy hledáš, jsi sice dostala až po návratu zpět do Čech, ale život v zahraničí tě neskutečně posunul. Celý život jsi věřila, že je ti souzeno mít manžela a děti. Dodnes vlastně netuším, proč jsi na to byla tak strašně upnutá. Patrně sis nesla nějakou představu z dětství, u které jsi věřila, že když si ji splníš, dojdeš vlastního naplnění prostřednictvím skvělého manžela a vlastních dětí.

Píše se rok 2022 a ty nemáš ani jedno – ani manžela nebo děti. Nebudeme si nic namlouvat, poslední rok tě to samozřejmě (s ohledem na tvůj věk) hodně trápilo. Ostatně, když člověk žije pro nějakou představu celý svůj život, blbě se jí pak vzdává. Celý život jsi byla upnutá na to někoho najít, milovat a zestárnout s ním. Za každou cenu.

Potkala jsi muže, o kterém sis myslela, že to s ním vyjde. Byla jsi skoro 9 let ve vztahu, na který jsi vsadila všechny své karty. Možná už jen kvůli té přehnané snaze i zarputilosti tobě vlastní to nikdy nemohlo klapnout. Své představě o partnerovi i vztahu jsi byla ochotná podřídit naprosto všechno. Sama ses pak rozplynula v iluzi, která se začala rozpadat s prvním nečekaným úderem návrhu na rozchod.

Tvůj po mnoho let pracně utkaný a hýčkány plášť představ doslova shořel během okamžiku jak vánoční stromeček a ty si stále zvykáš na ten zvláštní stav – tu svobodu od toho, v co jsi dosud věřila. Objevování tohoto stavu není jednoduché, protože to bylo, jako kdybys přišla o smysl života. Až letos je to všechno konečně jinak.

S každým vztahem sis něco z toho odnesla, a to tě posunulo. Ten poslední nejdelší ti vzal, ale i dal nejvíc. Cena za objevení vlastní sebeúcty je vysoká, to už sama víš. Vždy je však lepší trpět pro svá svobodná rozhodnutí než pro představy někoho jiného. Teď už dokonce začínáš vnímat, že ač věci nešly zdaleka podle tvých vysněných plánů, jsi přesně tam, kde máš být.

Ostatně třeba jen s dětmi se realizuješ vice než dost. Jako učitelka klavíru jsi už mnohým leccos zvládla předat a uvědomuješ si, že odkaz, který po sobě zanecháš, nemusí nutně ležet jen v srdci vlastního potomka. Mohou to být i vzpomínky tvých žáků na tu paní učitelku, která je dovedla tam, kam potřebovali. Mohou to být vzpomínky lidí, kterým jsi nějak v životě pomohla. Nebo lidí, které jsi na své životní cestě svým příběhem inspirovala. To je něco, na co můžeš být uvnitř hrdá – že se snažíš vracet společnosti to dobré, co tě naučila.

Mé mile budoucí já, devět let jsi žila v bublině vlastních představ. Desátý rok ta bublina praskla a ty ses musela popasovat se vším, co jsi za hranici té bubliny odkládala a čekalo to trpělivě na svůj čas, který konečně nadešel. Rok 2022 byl pro tebe nejen o úklidu uvnitř tebe, ale i rokem vítězství, protože jsi to zvládla a už nelpíš na tom, že věci mají být tak, jak sis ty vysnila. Tím pádem na tebe nemám žádné nároky ohledně mužů, dětí nebo profese. Já jen upřímně ze srdce doufám, že jsi šťastná, zdravá a ostatními milovaná přesně tak, jak jsi.

Leave A Comment

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..