Nebudu se zbytečně rozepisovat o tom, jak jsem byla nervózní už od začátku dubna. Čím více se termín blížil, tím to bylo horší. Ve středu 24.4 odpoledne jsem v Londýně byla vyfasovat své startovní číslo. V okamžiku, kdy jsem držela tu cedulku v ruce jsem konečně pocítila, že se TO opravdu děje a poprvé za celou dobu mou nervozitu konečně vystřídalo nadšení.

Maranoia

Moje známá si kvůli mému vyšilování dělala srandu. Prý mám ‚maranoiu‘ a měla pravdu. Maranoia se projevuje tak, že jste strašně nervózní, úzkostlivě dáváte na sebe pozor a taky se tak trochu bojíte, aby se vám něco nepřihodilo. Já v podstatě omezila všechna možná rizika na minimum, zvláště pak ten poslední týden. Pokud se ptáte jak se omezují taková rizika tak například:

1. Nechodíte do restaurace ani jinam na jídlo, nedáváte si žádné takeaway, protože se přece nechcete týden před závodem po…
2. Omezujete fyzický kontakt s okolím. Já například omezila nebo zrušila lekce s dětmi, protože jsou to úspěšní přenašeči všech možných virů.
3. Nejdete ven na kolo nebo neprovozujete žádnou rizikovější sportovní aktivitu, protože si nechcete způsobit úraz.

Možná si říkáte jestli to trochu nepřeháním. Nepřeháním, protože ta šance byla jediná a dost vydřená. Mít životní sen na dosah a pak to všechno v jednom mžiku ztratit.. to nestálo za sebemenší risk. Dělala jsem maximum proto, abych mohla stanout na startovní čáře v nejlepší možné formě a užít si to. To byla moje jediná ambice, které jsem podřídila všechno.

London ExCel show

S předzávodním stresem jsem dost zápasila a opadl ze mě právě až díky London ExCel show, kde jsem si byla pro již zmíneně startovní číslo. Pokud jste někdy běželi maraton v Praze, patrně znáte postup, kdy si musíte na výstavišti vyzvednout své číslo zatímco tam probíhá nějaká velká exhibice, kde různé firmy propagují své produkty a pořádají různé akce nebo soutěže. V Londýně to bylo podobné jako v Praze, jen to bylo mnohonásobně větší. Bylo zde i mnoho různých fotokoutků:

Kdyby moje peněženka mohla vydávat jakýkoliv zvuk, tak by ten den hodně hlasitě plakala, ale za tu radost to rozhodně stálo. Z výstaviště jsem si například odnesla krásné originální tričko Marathon Queen s oficiálním logem. Limitovaná edice, kterou nelze jinde koupit. Ve skutečnosti jsou ty barvy korunky mnohem více zářivé:

Kromě trička jsem si odnesli nějaké doplňky výživy. Prodávali tam toho opravdu hodně a úplně všechno to skvěle chutnalo. Moje maranoia z neznámého a nevyzkoušeného jídla byla rázem pryč a já si užívala ochutnávku různých dobrot. S plným břichem jsme si pak s Ondrou nechali na obrovských futuristických strojích změřit hodnoty v těle (poměr svaly, tuky, voda atp.) a překvapivě jsme dopadli docela dobře.

Také tu byl stánek s Keňany, kteří tu propagovali svou zemi. Měli na sobě barevné tradiční oblečení a byli velice milí. Když jsem pak dělala nějaký jejich jednoduchý soutěžní kvíz na tabletu, byla tam i otázka odkud je Kipchoge. Zaškrtla jsem samozřejmě, že z Keni a oni z toho měli nefalšovanou radost, prý to lidé často neví. Za odměnu jsme na závěr s Ondrou dostali pěkné, ručně dělané náramky a srdečně se rozloučili. Jejich marketing na mě zafungoval hodně dobře, protože jsem si Keňu obratem přidala na seznam míst, kam bych se jednou chtěla podívat.

Když jsme prošli skoro všechny stánky a koutky, narazili jsme na plácek, který vypadal jako maskérna Hollywoodu. Krásná krátkovlasá holka se na mě usmála a nabídla líčení zdarma speciálním makeupem vhodným pro sport. Ondra mě povzbudil ať to zkusím. Té krásné holce se beztak nedalo odolat a fakt to se štětci uměla:

Jelikož se posledních deset let maluji tak jednou do roka leda na vánoční večírek, byl to pro mě nový zážitek. Líčení bylo tak pěkné a decentní, že mě to nadchlo a já koupila rovnou základní sadu. Proč se neudělat pěknou i na maraton, že jo. Koneckonců posuďte sami:

Nejlepší na té show však bylo, že díky její skvělé atmosféře ze mě opadla veškerá nervozita a stres z předchozích dnů. S Ondrou jsme si to tam maximálně užili a já se na té pozitivní vlně vezla až do neděle ráno takže za mě palec nahoru :).

Tento článek je dostupný i v Angličtině (volný překlad).