Často se zaobírám tím, co bych vlastně měla v životě dělat. Vidím před sebou to, že mi život nabízí neomezené možnosti a já si připadám jako v obrovském nákupním středisku s tím rozdílem, že každá věc je tu naprosto jedinečná a to, pro co se nakonec rozhodnu, ovlivní další průběh mého nákupu. Můj košík, který tlačím na kolech svého potenciálu, mám pořád něčeho plný. Velice ráda zkoumám jednotlivá oddělení. Své možnosti. Začalo to přitom nevinně u regálu mateřské školy, kde mě nejvíce bavilo přesívat hrubý písek na jemný.
Doba pokročila a přes základní školu jsem se dostala k regálu s odstaveným piánem. Což o to, piáno mě provázelo už od první třídy základní školy, jenže teď můj zájem začínal být vážný natolik, že jsem v hudební sekci strávila dalších krásných šest let. Bohužel jsem nikdy neměla předpoklady k tomu, abych se stala klavírním virtuózem nebo dostatečně odolné nervy, abych učila více jak dvě děti za týden. Vesmír byl ke mně laskavý a přihrál mi dospělé začátečníky. Ovšem i když je mi buzerace do jisté míry vlastní, plný úvazek učitelky klavíru nepřicházel v úvahu. Beru košík a mířím dál k oddělení vysokých škol. Objevování v tomto oddělení bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v životě. Odnesla jsem si z něj kromě blažených studentských let i životní přátelství.
Nedílnou součástí mého nakupovacího procesu byly položky ze sekce pro partnerské vztahy. Tohle oddělení bylo a stále je jedno z mých nejoblíbenějších. Ve vztazích je totiž neustále co objevovat a hledání v mém případě znamenalo zkoušet věci, které mě zaujaly. S některými kousky jsem strávila delší dobu, s některými kratší. Jiné jsem jen letmo okusila, abych zjistila, že tohle není to, co hledám. A pak, když jsem hledat přestala, stálo přede mnou to nejlepší zboží, které jsem mohla poznat. Nebylo však snadno dosažitelné. Musela jsem proto vyházet všechny dosavadní nasbírané věci, abych se za ním mohla dostat.
A tak započala další, nová životní etapa. Možnosti se odchodem do Anglie rozšířily a já toho dokázala pojmout mnohem více. Jenže jsem zase na začátku. Je to úplně něco nového a jiného a já nevím kudy jít. Cítím se ztracená, spoustě věcí dodnes nerozumím. Vím jen, že jsem šťastná za toho, kvůli kterému jsem se doslova vyšplhala na novou úroveň. Je to jako když někde něco vidíte a přesně víte, že tohle je přesně to, co jste hledali. Sedne vám to, aniž byste si to museli vyzkoušet.
Když na takovou věc ve svém životě narazíte, je to štěstí a dar, ať už je to partner, práce snů nebo vaši přátelé. Získávání těch nejhodnotnějších věcí vyžaduje svůj čas, zkušenost a špetku štěstí. Mnohdy musíte projít mnohými odděleními a etapami, abyste zjistili, které věci za to stojí. Na konci dne totiž nejde o to, kolik Vás to bude stát, ale že budete vnitřně šťastní za to, co nakonec máte.
Jednoho dne se svým košíkem budete stát u kasy, kde na vás čekat paní pokladní. Bude se na vás mile usmívat a požádá Vás, abyste své zboží – pro vás ty nejhodnotnější vybrané věci, vyložili na pult. Věci vyskládané na pojízdném páse budou výsledek vaší žívotní snahy v kombinaci s nejsilnějšími vzpomínkami. Při troše štěstí budete mít jedinečnou příležitost zhodnotit, jak jste si vlastně vedli. Možná těch věcí bude více, možná méně. Váš čas však již vypršel a pokladní trpělivě čeká na platbu. Předáváte svůj život do rukou Smrti.
Prázdný košík pak zůstává stát před obchodním domem. Co nevidět se jej zase někdo uchopí a začne na novo. Možná to budete opět vy, znovuzrození, zkušenější a moudřejší. Možná to bude úplně někdo jiný. Někdo, kdo bude v životě ztracený více jako já nebo vy. Avšak na tom vůbec nezáleží. Vždy existuje něco, co vás bude motivovat, abyste neprostáli celý život na jednom místě. Stačí se nebát přikročit k dalšímu regálu. K další etapě. Protože i když jste možná momentálně ve svém životě ztracení, vždy existuje ve vašem životě něco, co stojí za vaší pozornost.
