Nebudu se zbytečně rozepisovat o tom, jak jsem byla nervózní už od začátku dubna. Čím více se termín blížil, tím to bylo horší. Ve středu 24.4 odpoledne jsem v Londýně byla vyfasovat své startovní číslo. V okamžiku, kdy jsem držela tu cedulku v ruce jsem konečně pocítila, že se TO opravdu děje a poprvé za celou dobu mou nervozitu konečně vystřídalo nadšení.
Continue readingCesta za londýnským snem, 4.díl
Za necelé dva týdny jedu do Londýna vyzvednout startovní číslo.
Uběhlo to mnohem rychleji než jsem čekala. Mísí se ve mně hodně pocitů od panické hrůzy k extatickému nadšení, stejně tomu nemohu věřit. Myslím, že ten okamžik uvědomění přijde až ve chvíli, kdy proběhnu startovní čárou a pak cílovou rovinkou.
Cesta za londýnským snem – příběh
Pokud jste poctivě pročetli mé předchozí díly o cestě za maratonským snem, patrně vám neuniklo mé časté odkazování na mou sponzorskou stránku, která je však pouze v Angličině. Jelikož vím, že mezi mými milými čtenáři jsou i ‚neangličtináři‚, rozhodla jsem se tento příběh přeložit i do češtiny. Mezitím teda o mně vyšel článek na HateFree, který v podstatě mluví o tom samém, přesto cítím závazek svůj původní příbeh přeložit.
Continue reading →České káry na káry
Včera jsem viděla pořad Černé Ovce o tom, jak si paní koupila u společnosti AAA auto značky VW passat. Později pomoci odborné prohlídky zjistila, že auto bylo vážně havarované a dožadovala se tak odstoupení od smlouvy. Společnost AAA souhlasila pouze s výměnou vozu stejně nebo vyšší kategorie. Majitelka tedy auto alespoň vyměnila a AAA znovu dala to bourané auto do prodeje.
Cesta za londýnským snem, 3.díl
S důslednějším tréninkem jsem začala koncem loňského léta, kdy jsem se svědomitě připravovala na svůj druhý půlmaraton v říjnu. Dříve jsem pouze běhala a čas od času si dala jógu. Později jsem pochopila, že pro mě není problém to všechno udýchat, ale aby nohy vydržely celou tu vzdálenost. Začala jsem proto loni v květnu chodit na kruhové tréninky, abych posílila nejen nohy.
Continue reading →Cesta za londýnským snem, 2.díl
Z předchozího článku už víte, že touha běžet maraton v Londýně se ve mně formovala hezkých pár let. Když se koncem dubna 2018 otevřely oficiální stránky pro přihlášení na slosování o vstupenky, sebrala jsem konečně odvahu a přihlásila se.
Continue reading →Cesta za londýnským snem, 1.díl
Mnozí z vás už dávno díky mému blogu ví, že moje začátky v UK vůbec nebyly jednoduché. Jednou ze zásadních věcí, které mi pomohly mé těžké začátky překonat, byl právě běh. Začalo to prostým nazutím tenisek a vyběhnutím v ústrety velkého parku za domem. Patrně to asi ani jako běh tehdy nevypadalo, ale chytlo mě to a díky tomu vzniklo pár zásadních běžeckých milníků, které mě dovedly do dnešního bodu.
Slzy na piánu
Pátek byl den blbec. Doslova o centimetry jsem se vyhla čelní srážce, protože se řidič rozhodl vjet do protisměru ve chvíli, kdy jsem tam byla já. Chtěl se vyhnout překážce na jeho straně, ale nebral zřetel na to, co se děje na straně druhé. Byla to už několikátá, ne zrovna příjemná konfrontace, která sice nakonec dobře dopadla, ale měla jsem toho už plné zuby, a to mě ještě čekala poslední soukromá lekce klavíru.
Hrdina dne
Do práce chodím kaźdé ráno pěšky, část cesty vede lesem. Většinou se tu potkávám s pejskaři, pravidelně se zdravíme. Na lesní křižovatce také čas od času míjím shrbeného kluka s elektronickou cigaretou, která vytváří hustý, ovocem vonící dým. Continue reading →
Květina na konci školního roku
Nesnášela jsem konce školního roku kvůli vysvědčení. Důvod byl prostý. Známky se doma kvalifikovaly jako jedna z nejdůležitějších věcí v mém životě a já musela nosit dobré známky ze všech předmětů bez ohledu na to, co mě bavilo a v čem jsem vynikala.
