Pirát v koloně

Pondělní ráno. Málokdo takové ráno oplývá optimismem. Ve snaze rozehnat rozmrzelost jsem si zacvičila jógu, meditovala a hádejte co. Někdy to zkrátka nezabírá, protože pondělí. Když jsem vyjela do práce, v návalu zkratu jsem to vzala přímo do epicentra klasické ranní dopravní zácpy. Zatraceně, proč jsem neodbočila a nevzala to oklikou, když jsem mohla?

Dnes je to navíc horší než obvykle. Většinou tu bývají kolony, ale aspoň jsou v pohybu, byť se všechna ta auta táhnou šnečím tempem. Dnes ne. Fronta aut neustále zastavuje. Znuděná vytahuji iPhone a píšu zprávu. Čas od času se kolona pohne, zvedám hlavu, zařadím rychlost a posouvám se další metr, někdy dva.

Kolona aut konečně zrychlila na ustálených pět kilometrů v hodině. I když jsem žena, multitasking moc neovládám takže telefon zahazuji na sedačku spolujezdce a koukám na špinavý zadek auta přede mnou. Po dalších tři sta metrech se konečně dostávám k finálnímu kopci. Co to? Ach ne, policajti tu zavřeli jeden pruh. Tak proto je to dnes ještě horší než obvykle…

Nechtěná odměna

Auta se pomalu sjížděla do jednoho pruhu. Ve chvíli, kdy se chci také zařadit do volného pruhu, jedna policistka najednou začne mávat a ukazuje ať přijedu k nim. Sotva stáhnu okénko a pozdravím, jsem poučena o porušení zákona. Byla jsem přistižena v autě na telefonu. V důsledku tohoto závažného přečinu mi bude odečteno šest bodů (později se dozvím, že navíc budu lehčí o dvě stě liber). Zatčení mi naštěstí nehrozí a řekne mi dokonce tu známou hlášku, že cokoliv co teď řeknu, může být později použito proti mně (kam se hrabe Kobra 11).

Policistka se mnou sepíše nějaký záznam a nakonec se ukáže být jako milá ženská. Nakonec ona je ten poslední člověk na kterého bych se mohla zlobit, protože dělá jen svou práci a plní kvóty stanovené jejími nadřízenými. Bylo to moje poprvé, co jsem se dostala do křížku se zákonem.

Dokonce za mnou přišla novinářka s mikrofonem. Otázku si přesně nepamatuji, ale zeptala se něco ve smyslu jestli je tohle pro mě ponaučení a zcela přestanu používat můj telefon za jízdy. Přiznám se, dívala jsem se na ní trochu nechápavě. Připadalo mi, že snad přiletěla z jiné planety, protože dopravní zácpa hned vedle ní připomínala snad všechno jen ne plynulou jízdu.

Tak jsem se opatrně rozmluvila a řekla, že samozřejmě přijímám za mé počínání zodpovědnost a zcela chápu toto opatření v podobě přísného trestu pro lidi, co skutečně používají telefon za jízdy, nicméně já jsem stála v koloně aut v dopravní špičce. Nikoho jsem přece neohrozila (nemohla jsem ani kdybych chtěla).. Po chvilce mně paní policistka dovolila odjet, na závěr popřála pěkný den. Tohle rozhodně pěkný den nebude.

Procitnutí

Konečně vyjíždím z města a najednou mi pomalu dochází co se stalo. Za prvé nechápu, jak mě chytili. Kolem mě v koloně nebylo jediné policejní auto. Museli mít přímo někoho nasazeného v terénu, jinak si to neumím vysvětlil. Pak jsem cítila, jak se mnou začal cloumat vztek. Kdyby totiž nezavřeli ten jízdní pruh v největší dopravní špičce, nikdy bych po telefonu ani nesáhla, protože jak jsem již zmínila – nejsem machr a pokud jedu v plynulém provozu (třeba jen 10km/h), nedovedu ovládat auto i telefon ve stejný okamžik.

Později zjišťuji, že v platnost totiž vyšla novela zákona, která zásadně zpřísňuje používání mobilních telefonů a jiných elektronických zařízení. A co více, používá stejný metr na všechny situace i okolnosti. To znamena, že stejný trest například platí na:

A. ty, co telefonují a textují s telefonem v ruce zatímco řídí auto a jedou rychle jako prasata;
B. ty, co uvíznou v dopravní zácpě (např. kvůli těm idiotům z bodu A, kteří ji způsobili);
C. ty, co zaparkují auto na parkovišti a nechají zapnutý motor (např. protože na někoho čekají a venku je příliš zima nebo vedro).

Všechny tyto skupiny podléhají zcela stejným sankcím. Těžko uvěřit, že zákon porušujete i ve chvíli, kdy zaparkujete u školy a necháte běžet motor, aby vám nebyla zima zatímco na někoho čekáte. Samozřejme si chcete zkrátit chvilku tak se začtete do článku v telefonu nebo napíšete příteli. A pokud ten policista, co stojí na protější straně má dnes špatný den, vy ho budete mít taky.

Tento nový zákon je nesmyslný už jen pro svou podstatu. Jedna novela totiž nikdy nezmění lidi, kteří dávno byli bezohledné svině. A lidé, co mají selský rozum taková hloupá nařízení nepotřebují. Podle mého názoru nejvíce doplatí na tento nesmyslný zákon právě řidiči ze skupiny B i C. Neumím si totiž představit, jak bude policie sledovat a chytat někoho, kdo bude používat telefon a zároveň se na dálnici řítit rychlostí 150km/h. S ohledem na stávající provoz a průměrný počet policejních aut na silnicích mi to případá jako něco nedosažitelného. Proto se veřejní činitelé přirozeně museli zaměřit na slabší a snáze dosažitelnější články zákona.

Prostý byznys plán

Ten, kdo tohle vymyslel nebyl nic než zdatný obchodník. Mé pondělní ráno je skvělým příkladem. Byznys plán byl jednoduchý:

1. Uzavřít jízdní pruh v dopravní špičce.
2. Zhoršit jíž tak bídnou dopravní situaci ve městě.
3. Pochytat znuděné lidi na telefonu zatímco čekají v zácpě.
4. Nadělit pokuty jako Santa Claus dárky na Vánoce.

Vybavil se mi následující obrázek. Kde není užitečnost, musí být uměle vytvořena:

Slavná v novinách

Samozřejmě to mělo ještě dohru. Druhý den v novinách vyšel článek o tom, jak byl tucet řidičů přistižen na telefonu při řízení. Zpráva v novinách vyznívá tak, že si skoro myslíte “To jsou svině ti řidiči. Ten trest je bezpochyby zasloužený.” Dokonce já bych si to pomyslela – co je to za idioty, že používají v autě telefon přímo před očima policie. Anglicky hovořící naleznou článek zde: http://bit.ly/2ntFQ1F

Čtenář se totiž nemá jak dozvědět, že policie řidiče skrytě sledovala a chytala je na nejvíce vytíženém úseku kde nelze předjet ani dítě na tříkolce. Bezpečnost provozu rozhodně nezvýšili, naopak zbrzdili provoz, čímž vlastně brzdili anglickou ekonomiku, protože mnozí bezpochyby dorazili pozdě do práce. No a pár lidí mělo zkažený den. Jako já. Noviny se samozřejmě nezdráhaly udělat bezohledné svině z řidičů, kteří uvízli v zácpě jen díky něčímu moudrému rozhodnutí uzavřít jízdní pruh v dopravní špičce.

Poslední zapištění

Musím si přiznat, že je mi z toho fakt smutno. Pokuta sice naštve, ale horší je to, když se na to člověk dívá jako na celek. Vláda našla jen další způsob, jak ždímat z daňových poplatníků více peněz a komplikovat jim život. To vše pod záminkou, že tak činí v zájmu vyššího dobra.

Ostatně takhle bylo vždy bez ohledu na politický režim. Zákonodárci si pokaždé najdou způsob jak sevřít kleště kolem nás a utáhnou je kdykoliv se jim zachce. Jenže někdy to zabolí dost na to, aby mě to donutilo zapištět a sepsat tento článek. Ano, zmůžu se jen na toto bolestné zapištění a vím, že ve výsledku nic nezmění. Přesto tajně a utopicky doufám, že se jednou toto zapištění každého z nás promění v jednolitý řev, který konečně posune lidstvo ven z tohoto podivně nastaveného systému.

A teď si pro sebe stokrát zopakuji (můžete se přidat): Už nikdy nebudu nikoho soudit na základě vydaného článku v novinách. Je to jen nečitelná žumpa plná senzací, která nemá nic společného s realitou.

Tento článek je dostupný v Angličtině.