Vánocemi slaví křesťané narození žida, který se nejspíš ani v prosinci nenarodil, aby navázali na původní pohanské tradice (někteří by jistě tvrdili, že nešlo ani tak o navázání, jako jejich potlačení).
Nakonec z toho vznikl vesměs rodinný svátek bez ohledu na víru, z něhož si každý rok nejen marketingová oddělení spokojeně hladí své nasycené kapitalistické bříško, takže to s původním záměrem Vánoc vlastně nemá nic společného, zatímco my si můžem vedle značně odlehčených peněženek připsat na obličej vrásky z dalšího uhnaného roku.
Z toho vyplývá jediné:
Nedoporučuji nad Vánocemi moc racionálně či vědecky uvažovat, protože vám srdce beztak napoví, že jediný význam, který tyto svátky mají, je příležitost být opět spolu. A pak ta radost všech těch malých dětí, jejichž očička září jak ten stromeček. Zkrátka potěšení ze shledání s našimi milovanými a i z dárků. Pamatujte si však, že to všechno si můžete dopřávat i kterýkoliv jiný den v roce, byť si to mnohdy upíráme a dáváme přednost věcem, jež nám momentálně připadají mnohem důležitější, ale žel bohu nejsou.
Tak šťastné a veselé přátelé! A jak vám samotný podivuhodný vývoj těchto svátků napovídá – neberte to všechno příliš vážně, život si beztak s námi pořád jen a jen hraje. (Tak se prosím pokud možno mějme stále rádi, protože je ta hra jménem „život“ potom mnohem veselejší a příjemnější).