Šestý týden byl týdnem prvenství – absolvovala jsem svůj první pohovor a první závod. Jak moc úspěšně, můžete zhodnotit i vy. Každopádně se věci v naději na dobrou práci obrátily. Po náročném výletovacím víkendu na začátku druhého měsíce byl následující týden díky tomu balzám na duši i sebedůvěru.
Ještě v průběhu prvního týdne července jsem totiž poctivě poštou zareagovala na jednu zajímavou pozici. A po několika dnech obdržela telefonát. Srdéčko mi zaplesalo, protože k mé velké radosti na mě po víkendu čekal vzkaz v hlasové schránce. Přímo od vedoucí marketingového oddělení. Zjevně jsem prošla přes lidské zdroje, kde mě překvapivě vyhodnotili jako vhodnou osobu.Ta pozice byla po dlouhé době něco, co by odpovídalo mému zaměření. Navíc mi ji doporučil muž, jakoby snad tušil, že tuhle by pšenka mohla kvést. A tak jsem bez váhání zasela…
Příprava na pohovor
Čekal mě historicky první pohovor v angličtině. Osobně jsem považovala za epický úspěch i to, že se mi vůbec ozvali a zvládla jsem domluvit termín a hodinu. Už totiž pomalu plánuji rozjet kariéru pečovatelky v domově důchodců. Není podle mě lehké se tu ujmout a nikdy nedejte na tvrzení, že nezáleží na tom, co máte v životopise. Jsem zaregistrovaná v několika agenturách a všude na to velmi hledí. Stejně jako na reference. Možná kdybych šla někam úplně naslepo, kde by o mně neměli bližší informace, a nemohli si dát dohromady užší kontext, tak dostanu práci i umývačky nádobí. Jenže teď přes léto popravdě moc práce není. Dává to celkem i smysl. Protože prostě léto.
Ta pozice mě vážně zaujala. Jelikož vím, kde mám slabá místa, bylo třeba se pokusit na budoucím pohovoru představit své silné stránky alespoň natolik, aby to zastřelo moji czenglish. Několik hodin jsem se tedy věnovala intenzivnímu studiu všech aktivit potenciálního zaměstnavatele. Identifikovala jsem slabá i silná místa a sepsala si dvoustránkový elaborát marketingových nápadů i dalšího potenciálu k rozvoji. Trénovala jsem i výslovnost některých slovíček, čemuž se Ondra nenápadně uchechtával. Sama jsem shledala, že starou fenu novým kouskům vskutku zatěžko naučit.
Nutno dodat, že mě Ondra maximálně podporoval a večer před pohovorem ochotně poslouchal mé marketingové tlachy. Dokonce přihodil několik vlastních tipů a uklidňoval mou rozklepanou dušičku, protože jsem nervák, řešič a málo si věřím. V hlavě už mi jely takové ty tragické scénáře, jak se tam ztrapním, budu koktat, nebudu rozumět… no, rozhodně nepatřím do kategorie zenovejch mistrů.
První pohovor
Před samotným pohovorem jsem byla strachy a trémou podělaná jak krtkovy kalhoty. U mě klasika. Protože mi na tom fakt záleželo, přišla jsem s dostatečným časovým předstihem. Za chvíli se objevila vedoucí oddělení. Paní s typicky anglickou stavbou těla a ambiciózním, přísným až tuhým výrazem. Rozhodně nebyla sluníčkovej člověk. Polilo mě horko, když jsem ji následovala do schodů, kde měly kancelář. Měly, protože to vypadá na oddělení plné žen. Ach ouvej. To ve mně vzbudilo ještě větší hrůzu, protože s muži to upřímně umím daleko líp a na úsměv se ve většině případů chytají snáze, stejně jako na případné nevinné mrkání řasami :-). Z práce v ženském kolektivu mám tedy lehké obavy, neb s tím nemám moc zkušeností. Třeba o to více budu jednou příjemně překvapená.
Čtyři ženy a jeden stůl
Čtyři ženy seděly kolem kulatého stolu. A povídaly si. Jedna starší a tři mladší. Nemohu říct, že by to byla láska na první pohled. V mé roli by se tam ale asi nezamiloval nikdo. Proběhlo to velmi profesionálně a kdybych neměla pohodlnou volnou halenku, jistě by se mi v podpaží udělaly frgály. Vyptávaly se mně a já odpovídala, jak nejlépe dovedla. Usmívala jsem se, tvářila se maximálně mile i přátelsky, s postojem ala “pro tu práci hodlám i dýchat”, což ostatně hodlám. Spolu s tím mým marketingovým elaborátem, kterým jsem se tam párkrát ohnala, to nejspíš zanechalo jakýž takýž dojem. Blahořečit jsem mohla přípravě, která se mi evidentně osvědčila.
Když se mě pak Ondra zeptal jestli bych odpověděla na něco jinak, tak jsem si stála za svým. Udělala bych to stejně. Prostě jsem z toho měla dobrej pocit, ať už to dopadne jak chce. Vedoucí slíbila, že se další týden ozve. To taky udělala. Poděkovala za účast a požádala mě, jestli bych se mohla v průběhu srpna dostavit znovu, jelikož musí hodit inzerát i do místních novin a chtěla by, abych zase přišla.
Teď už jen lze spekulovat, co se vlastně odehrálo, protože patrně došlo k nedodržení pravidel při výběrovém řízení a inzerát bylo třeba vyvěsit i do lokálních novin (nejen na web). Taky je možné, že někoho potřebují až od září, tak na to prostě nespěchají a udělají si další kolečko výběrovýho řízení, kde může pešek nakonec padnout na někoho jiného.
V mém případě je to hra na nervy. Znamená to víc jak měsíc dalšího čekání s nejistým výsledkem. Kdyby to klaplo, vše by do sebe dokonale zapadlo, nicméně raději si to nijak nemaluji a průběžně hledám dál. I tak jsem ale spokojená a ráda. Kdyby o mě ty tři sudičky nestály, tak by nechtěly, abych to absolvovala celé ještě jednou. Mohly mě rovnou poslat do pryč. A už jen to, co se týče sebedůvěry, mně velmi prospělo.
První závod
Mnozí z vás se o mém prvním běhu patrně dočetli na mém profilu na dailymile. Je tam vcelku přesně vystiženo, jak jsem si vedla. Abych to upřesnila, původně jsem do toho nechtěla vůbec jít. Dosud jsem nikdy deset kilometrů v kuse neběžela. Navíc to nebyla levná záležitost. Nakonec jsem ale sebrala všechnu odvahu a zaregistrovala nás. I když tratě byly na výběr dvě, vzala jsem tu delší, a tím pádem i těžší.
Koneckonců, peníze šly na dobrou věc a já čelila další výzvě, kterou jsem ve výsledku zvládla nad očekávání. Měla jsem ze sebe radost.V Čechách jsem patrně nikdy v životě neutratila takové peníze na charitativní akce jako tady. Líbí se mi, jak tu mají vymyšlené různé marketingové triky, kterým bych ráda věnovala článek zvlášť. Tak mi držte pěsti, ať to dopadne. S článkem i s prací. Musím se totiž přiznat, že se mi tu celkově líbí, i když jsem zatím společensky na bodu mrazu. Ale jak zpívají Chinaski ve své Prosté písni “všechno má svůj čas, hlavně, že jsme celkem zdraví, všechno ostatní jde kolem nás“.
