Dne 10. prosince 2015 jsem podepsala petici usilující o zakáz vstupu Donalda Trumpa na území Spojeného Království. Donald Trump je znám pro své hloupé a xenofobní výroky. Je velice zaujatý vůči Obamovi, černochům, muslimům, Číně a samozřejmě Mexiku. Tvrdí například, že koncept globálního oteplování byl vytvořen na objednávku Číny, aby jí americký výrobní trh nemohl konkurovat. O Mexičanech pak prohlašuje, že přináší do Ameriky jen problémy – násilí, drogy a kriminalitu. Nutno podotknout, že dle nedávného výzkumu je procento násilníků latinského původu mizivé oproti ostatním národnostem. O lidech černé pleti pak Donald tvrdí, že lenost je jejich přirozená vlastnost. A tak se jednoho krásného dne stalo, že se pár lidí zdravě naštvalo a založilo petici.

Pokud v této zemi chcete poukázat na nějaký problém nebo chcete něco změnit, můžete jednoduše začít třeba takovou peticí. Když se vám podaří nasbírat více jak 100 000 hlasů, parlament danou problematiku prodiskutuje a vyvodí příslušné závěry. Například tuto petici za zákaz vstupu Donalda Trumpa na území Anglie podepsalo více jak půl milionu lidí. Byla jsem sama zvědavá, jak to celé dopadne.

Po podpisu mi ještě do konce roku přišlo emailem vyjádření Ministerstva Vnitra, které předně upozornilo, že vstup do země je privilegium, nikoliv právo. Nárok na vstup pak ztrácí ti, kdo nesdílí základní hodnoty a vážně poškozují společnost. Vyhoštění stejně jako zabránění vstupu do země je závažný krok, který nelze brát na lehkou váhu. Ministerstvo Vnitra označilo Trumpovy výroky za rozdělující, neužitečně a špatné. Je to takové pěkné věcné prohlášení, ve kterém vás v zásadě nenápadně psychicky připraví na to, že panu Trumpovi vstup patrně nezakážou.

Sama petice přitom stojí na argumentu, že Anglie již v minulosti zabránila vstupu vybraným lidem pro jejich společensky nepřijatelné chování a vyjadřování. Za necelé tři týdny od vyjádření Ministerstva Vnitra skutečně proběhla v parlamentu debata se závěrem, že vláda si nenárokuje právo komentovat individuální imigraci a případy odepření vstupu do země. Zkrátka a dobře se vláda z dobrého důvodu odmítá jmenovitě vyjadřovat k lidem, kterým byl nebo by měl být zakázán vstup na území Spojeného Království. Na první pohled by se mohlo zdát, že se parlament od této záležitosti jednoduše distancuje, ale za tímto poněkud stručným vyjádření stojí dlouhá a zajímavá debata.

Co jsem z této debaty osobně zavnímala a oslovilo mě to:

1.) Zaobírali se skutečností, že jeden člověk (Donald Trump) nemusí nutně představovat názor většiny (v tomto případě názor Američanů),

2.) Parlament se nechce do této záležitosti více vměšovat, protože je tento problém hlavně záležitostí Spojených Států a je na amerických občanech, jak se k tomu postaví.

3,) Parlament si je vědom, že zákaz vstupu by z hlediska mezinárodních vztahů mohl vyvolat zbytečný rozpor, který by si mnozí mohli vyložit osobně nebo jako výpad proti Spojeným Státům.

4.) Navržené řešení zákazu vstupu je pořád svým způsobem poněkud radikální, protože by bylo uděleno na základě několika hloupých a neuvážených výroků. (Dle mého názoru je Donald Trump ve svých výrocích takovým ekvivalentem našeho prezidenta Zemana, který však naštěstí v Británii nevzbuzuje takový zájem).

5.) Zákaz vstupu by nepřinesl žádné řešení situace, mnozí v parlamentu naopak vyjádřili touhu Donalda Trumpa pozvat a ukázat mu, jak se ve svých výrocích mýlí, protože Anglie je místem, kde žije pohromadě bezpočet národností a kultur.

6.) Zákaz vstupu byl v minulosti udělen lidem, kteří se dopustili skutečně vážných činů. Obvykle se jednalo o lidi s kriminální minulostí nebo takové, kteří hned několika prostředky dlouhodobě podněcovali k násilí a šířili nenávist. Ve srovnání s Trumpem bylo jejich počínání mnohem závažnější.

7.) V parlamentu se jednohlasně shodli, že s výroky Donalda Trumpa silně nesouhlasí, přesně takové projevy mohou způsobit rozdělování společnosti, které je olejem do ohně pro podněcování k nenávisti.

8.) Výroky Donalda Trumpa utvrdily parlament v tom, že je nadále zapotřebí otevřeně vystupovat proti takovým názorům.

9.) V návaznosti na Trumpovy výroky pak řešili problematiku vnímání muslimů v souvislosti s teroristickými útoky. Samozřejmě jako představitelé své země nesouhlasí s jakýmkoliv veřejným odsuzováním nábožensky založených skupin (nebavíme se tu o extrémistech). Nepřímo pak poukázali na bod první – jeden člověk nebo hrstka lidí (v tomto případě extrémisté) nepředstavuje smýšlení a názor většiny (muslimská část populace, která takový extremismus odsuzuje).

10.) Zakázat vstup tomuto člověku by znamenalo jednat na jeho úrovni, což není v jejich zájmu. V jejich zájmu je poukázat na fakta a skutečnosti, které dokazují, že se mýlí. Zákaz zkrátka nic neřeší.

Když jsem tu petici podepisovala, emocionálně jsem souhlasila s dalším půlmilionem lidí, že toho člověka nemám ráda a je potřeba nějak zakročit. Neměla jsem však konkrétní představu. Zajímalo mě upřímně, jak se k tomu parlament postaví a jejich debata mě osobně dovedla k předchozím uvedeným bodům.

Když společnost prostřednictvím takové online petice vnese vůči veřejným činitelům dotaz nebo podněty, je pak zcela zásadní, jak se k tomu odpovídající strana postaví, protože tím deklaruje úroveň i postavení země. Stejně tak je zásadní schopnost argumentovat a srozumitelně vysvětlit, proč případně může nebo nemůže v této věci vyhovět. Tak by to mělo být a je dobré vidět, jak to v praxi funguje, když lidé umí vzájemně diskutovat.

Musím se přiznat, že je inspirující sledovat diskuzi, jež není provázena vzájemným osočováním, obviňováním nebo snižováním jiného názoru. Se špetkou skryté britské jízlivosti a ironie to pak nemá chybu. Jak se to krásně čte i poslouchá, když diskutující mají schopnost na věc nahlížet z mnohem širšího pohledu i kontextu.

Inu, máme co dohánět, nikdo ale neříká, že se tam taky jednou nedostaneme (i když mám trochu obavu, že já se toho už nedožiju).

PS: Odkaz na petici https://petition.parliament.uk/petitions/114003