Ještě než jsem si zvykla na práci v posledně zmíněné továrně, prošla jsem takovým malým očistcem. A hlavně moje prsty. Takové prstové peklo. Prostě nestačí, že jsem mládí strávila rozvíjením jemné motoriky prstů pomocí hry na klavír. Tato krásná estetická činnost jest dokonána vylupováním vatových tampónů na pleť. Ano, mohlo to být horší. Mohly to být tampóny menstruační.

Konečky prstů jsem měla doslova sedřené do masa, nehty dolámané a upřímně, chvílemi jsem měla strašnou chuť se jednoduše nahlas rozbrečet, spustit nudle a táhlým řevem si zanotovat s těmi mašinami, co tam tak denodenně hučí do nepravidelného rytmu rádia a jeho reklam. (Mimochodem nesnáším Katy Perry a ten její tarzanský song Roar, který tam každý den v tom rádiu hrají.)

Tisíckrát jsem nadávala osudu a hlavně sobě, proč jsem musela zrovna já, takový kavárenský a počítačový povaleč, takhle dopadnout. Naštěstí se mi začaly o to více vnucovat pozitivní aspekty stávajícího života. Když si totiž s vámi život vytírá zadek (aspoň dle vašich měřítek), vždy pak o to více vnímáte to dobré, co se kolem vás děje. Naštěstí jsem obklopena milými lidmi, kteří mi svými gesty dokazují, že v tom nejsem sama…

Charlotte

Je to rozkošná, mladá, jedenadvacetiletá slečna. Čerstvá absolventka univerzity (pedagogika pro první stupeň), kterou když vidím, mám chuť se vrátit do mateřské školky se zbožným přáním, aby byla moje pančelka a já její oblíbenec. Pro toto povolání je duchem i vzhledem stvořená a nechápu, co pohledává na místě jako já. Osud je nevyzpytatelný a ona je nevědomým motorem mého odhodlání to nevzdat.

Je pilná, snaživá a na věci se dívá neskutečně pozitivně. Když mě začne přepadat krize a nádrž slzních kanálků se přeplní, tak se otočím a podívám jejím směrem, protože mě to uklidní. To, jak umí být prostým způsobem šťastná, i když jí pod nos přistála ta nejdebilnější práce dne. Je chytrá, touží po kariéře a nějak se holt začít musí. Sama mi vykládala, jak její přátele (absolventi) mají problém najít si dobře placenou a hlavně kvalifikovanou práci.

Když to zvládá s takovým šarmem sobě vlastním ona, tak musím i já. A romanticky zasněně dodávám, že jí občas taky tak hezky padají věci z rukou jako mně. Nevím jak vy, ale osobně mám dojem, že se zvyšující mírou univerzitního, technického nebo jakéhokoliv vyššího vzdělání tak nějak klesá praktičnost jedince.

Sandra

Je jí 62 let. V obličeji působí jako rozkošná bytost z pohádky ovčí babičky, ale nesmíte se nechat zmást. Když jí řeknu, že Robbie Williams byl modla mýho mládí, neváhá ke svému vyjádření názoru použít dva prsty a strčit si je do krku.

Posledně jsem na ní omylem vybafla ze dveří místo na Camerona, takže se od té doby vzájemně šikanujeme. V přátelském duchu samozřejmě. Když na mě tuhle San decentně držkovala, pohrozila jsem jí zalepením pusy páskou, kterou lepíme krabice. Málem jí spadla čelist, ale o to víc si pak sama ze mě střílela. Vlastně se tím tak nějak boří hráze vzájemného odstupu. Pravda, ona je to prakticky důchodkyně, ale vůbec z ní ten pocit nemáte. Doma ještě po večerech vyrábí přáníčka a kartičky na zakázku. Čeští důchodci a britští důchodci – to je asi jako nebe a dudy. Věřím, že i v UK narazíte na ty s horší povahou, ale je to velmi vzácné. Většinou jsou tu na vás milí a velmi slušní. U nás je to obvykle naopak. Bohužel.

Cameron

No a pak Cameron, což je Američan z Californie cestující letem světem. Neposedná duše. Nastoupil asi o týden později než já, a když přestávám zvládat, dělá mi backup. Kromě toho má pochopení pro můj drzý humor, takže ho na něm s oblibou praktikuji, abych nevyšla ze cviku. Taky mu paradoxně nejlépe rozumím a on mě, ježto je zvyklý poslouchat zmrvenou angličtinu celý život.

Tuhle jsem si mu stěžovala, že v těch pracovních koupacích čepicích vypadáme všichni jak moroni. On na to s grácii prohlásil “nene, já jsem výjimka” a takovým tím gay stylem si čepici načinčal. Tak jsem na to odpověděla: “pravda, seš výjimka, protože vypadáš jak moron pořád”. Jelikož se neznáme, tak jsem ho později ujistila, že jsem to myslela ze srandy a ve skutečnosti samozřejmě moron není, ať to nebere vážně. Na to mi odpověděl, že mě nebere nikdy vážně, čímž se věc vyřešila a máme to mezi sebou vyjasněné.

Pak je tu ještě jedna fajn ženská ze Skotska, jmenuje se Suzanne a až jí budu jednoho dne dobře rozumět, budu vědět, že umím perfektně anglicky. Momentálně je to dost mizérie. Pochopila jsem jen, že má astma, divný vztahy v rodině a mám podezření o její pohlavní orientaci, neb nikdy neříká boyfriend nebo husband, ale partner. Je dost upovídaná a fakt se snažím chytat a fakt mi to nejde.

Nemakáš, tak nepřepínej

Ale je to tu drsné, nemyslete si. Za poslední měsíc vylili tři brigádníky, protože nebyli dostatečně rychlí a pracovití. Já teda na začátku fakt nebyla žádný eso, ale snažila jsem se a ne málo. Vůbec se s tím nepářou. Neděláš svou práci jak máš? Už se do ní nevracej. Koneckonců, proč by se s někým prdelkovali. Pokud nejste pracovití od přírody, oni vás to už učit nehodlají. Vlastně nejde o to, jestli makáte v továrně, v kanclu nebo venku. Jde o přístup. K práci, kterou děláte. K životu, který žijete.

Samotný přístup může ovlivnit to, jak bude vypadat můj život v příštích dnech. Budete-li vůči životu zlostní, lhostejní a otrávení, bude i on k vám a naopak. Věřím tomu. Protože vše co děláte, jak mluvíte a jak se chováte, je odrazem. Odrazem osobnosti, jíž jste dosud formovali a jejíž existence je podmíněna vlastními i vnějšími pravidly vedoucími k akcím a reakcím. Nepsanými pravidly určujícími, jak bude vypadat náš zítřek. Takže se stále učím novým a lepším postojům vůči životu. A dávno vím, že čím větší změnu se rozhodnu na svém životě uskutečnit, tím těžší začátek i cesta mě čeká. Je to nefér, jelikož zrealizovat úspěšně změnu bývá neuvěřitelně těžké. Přesto však začátky jsou a vždy pro mě budou posunem vpřed. I kdyby měly znamenat urychlený pád na čuni.

A jsem docela ráda za všechny trpké chvilky. Připomínají mi, jak ohromně sladký jinak život je. A pokaždé, když je tu něco, z čeho je mi teskno, mám tu krém na ruce, co si dávno zvykly a hlavně vřelé objetí i vlídná slova těch, co mě mají rádi. Bez vás by to prostě nešlo, díky.