Pokud jste viděli nebo četli Harryho Pottera, tak si jistě vybavíte nesnesitelnou Dolores Umbridgeovou, která v době své funkce ředitelky Bradavic vydávala všemožné vyhlášky a zákazy, že to ani školník Filch nestíhal na zeď přibíjet. Mnohé z knížek jsem naplno pochopila a procítila, až když jsem začala žít tady. Je to neuvěřitelně výstižný film, co se anglické kultury týče. Angličané totiž milují vyhlášky. A byrokracii.
U nás se remcá nad jednorázovým poplatkem u doktora a tady dáte za registraci u lékaře i £40 liber (cca 1300 Kč). Můžete se také ohradit, že platy jsou tu někde jinde. Platy možná ano, ale důchody moc ne. Vlastně moc nechápu, jak tu důchodci přežívají. Současná základní sazba důchodu je totiž £110.15 týdně (3 630 Kč na týden), což zdaleka nepokryje základní životní náklady. Pokud si někde nespoříte, tak jste jednoduše nahraní. Na stát tu rozhodně spoléhat nelze. K mé nelibosti jsem také dosud neviděla tolik Domovů pro důchodce jako tady. Překvapivě se v tomto článku nebudu opírat do mizerných důchodů, ale do ještě mizernějšího zdravotnictví. Mám neblahé tušení, že lidé se tu mají dobře do okamžiku, kdy jsou zdraví a všechno slouží, jak má. A tuhle se stane, že i nám mladým občas něco sloužit přestane. Třeba Ondrovi zub. A i bolavý zub tu bohatě stačí k tomu, abyste si užili pořádné patálie a připravili se o solidní úspory.
