AnnaLogy

Anna Filkuková alias @friendlyAnna

Cestování / Recenze

Jaká byla Harry Potter výstava ve Vídni

O této výstavě bych vůbec nevěděla, nebýt mé drahé sestry. Volaly jsme si a ona přišla s tím, že výstavu Harryho Pottera chtějí dát dětem jako dárek za vysvědčení. Moje sestra ví, že Harryho Pottera mám hodně ráda a byla jsem na něm i v Londýně. Udělalo mi to velkou radost, když mi nabídla, jestli se nechci přidat. Neváhala jsem ani vteřinu (poté, co jsem se zeptala na výši vstupného, které je pro dospělého přibližně ve výši 30 EUR). Hovor se odehrál před dávnou dobou a já výstavu, včetně pololetního volna, pak pustila z hlavy. Naštěstí mám skvěle organizovanou sestru a několik dní předem se připomněla i s prosbou, ať vypustím na Twitteru do světa dotaz, kam bychom mohli ještě ve Vídni zajít (třeba na Schnitzel).

Continue reading
K zamyšlení

Dopis mému budoucímu já z roku 2022

Kde jenom začít. Psal se rok 2012 a ty ses rozhodovala co dál. Nakonec ses sbalila a odjela do Anglie. Odpovědi na to, co doopravdy hledáš, jsi sice dostala až po návratu zpět do Čech, ale život v zahraničí tě neskutečně posunul. Celý život jsi věřila, že je ti souzeno mít manžela a děti. Dodnes vlastně netuším, proč jsi na to byla tak strašně upnutá. Patrně sis nesla nějakou představu z dětství, u které jsi věřila, že když si ji splníš, dojdeš vlastního naplnění prostřednictvím skvělého manžela a vlastních dětí.

Continue reading
K zamyšlení

Dopis mému budoucímu já z roku 2012

Rodiče mě poprosili, ať vyklidím svůj pokoj, protože chtějí provést doma nějaké změny a já už tam prakticky 10 let nebydlím. A tak jsem se pustila do velkého třídění a vyklízení. Objevila jsem spoustu pokladů. Nad spoustou z nich jsem se nostalgicky usmála, aby následně skončily ve velkém pytli na odpadky. Mezi věcmi byla i hromada různých zápisků a také milostných dopisů i přáníček, které jsem dostala. V jednom ze svých deníků jsem objevila dopis svému budoucímu já. Než přistál s celým deníčkem v koši, vyfotila jsem si ho a rozhodla jsem se, že si dopis uložím sem. Na památku a taky proto abych si připomněla, jak nevyzpytatelná cesta života je.

Continue reading
K zamyšlení

Oceán smutku

Klečela sklíčená na zemi, opřená o lokty, hlavu schovanou v dlaních. Z očí jí tekly slzy proudem, zatímco cítila tíživou bolest na prsou. Přes den se snaží být silná. Tváří se, jak má věci pod kontrolou. Sama sobě se vysmívá. Sama před sebou se totiž celé dny schovávala.

Continue reading
Sport

Můj Vltava Run 2021

Vrcholem mé letošní nevydařené běžecké sezóny měl být maraton v Berlíně. To by mi ale můj fitness trenér Zdeněk nesměl vyprávěl o Vltavě Run. Dost se mi ten závod z jeho popisu líbil. Osud tomu chtěl, že jsem nakonec závod i odběhla. Pamatuji si ten okamžik, kdy mi Zdenda volal, protože jim odpadla jedna běžkyně. Cítila jsem obrovské nadšení, poctu, vděk a zároveň i trochu obavu, abych tam neudělala nějakou ostudu. Když jsem se pak později na svém laptopu podívala na přidělené trasy, málem mě trefil šlak.

Continue reading
K zamyšlení

Jak ze mě online výuka udělala lepší učitelku

Brzy to bude jeden rok, co jsem přešla do režimu online výuky díky Covidu. Něco takového, jako je výuka na nástroj v online režimu, jsem si nikdy neuměla představit. Byla jsem vždy zarytým zastáncem lekcí, kde je učitel i žák přítomen v jedné třídě. Doba mi však nedala na vybranou. Po roce v online režimu jsem schopná zhodnotit, co mi tento přechod vlastně dal, respektive co všechno jsem musela zvládnout. Za sebe mohu říct, že výuka online je mnohonásobně náročnější takže bych chtěla vyvrátit mýtus o tom, jak mají učitelé vlastně pohodu, když učí z domova. A s čím jsem se teda musela poprat?

Continue reading
Sport

Jesenický půlmaraton 2020

Tak mám za sebou svůj první trailový běh, který jsem dostala od mého milého Ondry jako dárek k svátku. Díky karanténě jsem od května běhala skoro každý týden půlmaraton, a tak se tento závod stal pro mě zátěžovým testem toho, jak na tom vlastně jsem.

Continue reading
Sport / Život v UK

24hodinová běžecká výzva 2020

Ti co mě sledují na Twitteru ví, že jsem se 24. července pustila do šílenosti uběhnout jednu míli každou hodinu po dobu 24 hodin. Nápad dostal Ondra, když viděl nějaké video na Youtube a zaujalo ho to. Koneckonců, není to nic neproveditelného uběhnout 1.6 km jednou za hodinu. Jediné, co mě na tom děsilo bylo to, že se v noci nevyspím a spánek, ten já miluju. Jsem totiž dost nesnesitelná, když dojde na spánkový deficit.

Continue reading
K zamyšlení

5 tipů jak úspěšně řešit stížnosti a požadavky se zákaznickou podporou

Dnes mě doslova cvrnkla do nosu jedna reakce na Twitteru nejmenované paní, která řešila zavřený hotel z důvodu Covid-19. Udělala předplacenou rezervaci a přišla o peníze. Došlo mi, že v této době je patrně zákaznický servis mnohých společností vytížen více než kdy předtím. Možná s tímto článkem jdu tak trochu s křížkem po funuse, ale zákaznická podpora je věc, co bude vždycky existovat a je podle mého názoru užitečné znát pár tipů, jak se s ní lépe popasovat.

Continue reading
Sport / Život v UK

Můj první triatlon

Stalo se to první lednovou sobotu letošního roku, kdy jsme s příchodem nového roku s Ondrou přemítali, co zajímavého bychom mohli letos podniknout. Triatlon nás lákal už dlouho, a když jsme objevili upoutávku na sérii hradních triatlonů, zaujalo nás to dost na to, abychom to chtěli zkusit. Zaregistrovali jsme se na Hever Castle na konec září, protože byl z celé série akcí nejblíže a moc se nám líbila lokalita. Bylo pátého ledna kolem deváté večer a my si slíbili, že do závodu budeme ve fantastické formě, štíhlí, vyrýsovaní a tak. Ha ha.

Continue reading