O této výstavě bych vůbec nevěděla, nebýt mé drahé sestry. Volaly jsme si a ona přišla s tím, že výstavu Harryho Pottera chtějí dát dětem jako dárek za vysvědčení. Moje sestra ví, že Harryho Pottera mám hodně ráda a byla jsem na něm i v Londýně. Udělalo mi to velkou radost, když mi nabídla, jestli se nechci přidat. Neváhala jsem ani vteřinu (poté, co jsem se zeptala na výši vstupného, které je pro dospělého přibližně ve výši 30 EUR). Hovor se odehrál před dávnou dobou a já výstavu, včetně pololetního volna, pak pustila z hlavy. Naštěstí mám skvěle organizovanou sestru a několik dní předem se připomněla i s prosbou, ať vypustím na Twitteru do světa dotaz, kam bychom mohli ještě ve Vídni zajít (třeba na Schnitzel).
Continue readingPosts tagged Recenze
Zapomenuté Hejno bez ptáků
Musím se vám svěřit. Je to více jak rok, kdy jsem se dobrovolně a nadšeně upsala na recenzi knihy „Hejno bez ptáků“. A na tento závazek jsem nikdy nezapomněla. Jen jsem potřebovala dozrát. Nejspíše. Trvalo mi více jak rok tohle dát dohromady. A možná více než recenze je tohle tokem vlastního poznání, které ve mně Hejno vzbudilo.
Ze zajetí představ do objetí života
Hodně mě na životě baví, když hledám nějaké odpovědi, téměř pokaždé se objeví v nejméně nečekanou chvíli a v takových věcech, u kterých bych to nečekala. Tou se stala i knížka Biomanželka od Viewegha. Měla posloužit pouze jako mentální odreagování na jedno odpoledne. Nic co by stálo za zmínku. Jenže… Dala mi také hodně přesnou odpověď na důsledky toho, když lpíme na vlastních představách o našem životě.Je to učebnicový příklad ze života toho, jak si do něj vnést pocit frustrace a zoufalství. A kniha mě dovedla k odpovědi na to, co je dobré udělat, když se vnitřně zasekneme. Když kdesi v hloubi uvízneme na mrtvém bodě a točíme se stále dokolečka. Ale hezky popořadě…
