Month: June 2015

Byla jsem na cestě domů z práce, když se mi rozsvítila na palubě auta červená kontrolka. Auto zlověstně pípalo a já měla málem zástavu srdce. Naštěstí jsem věděla, že za pár set metrů bude odstavné parkoviště, na které jsem obratem sjela. Zvedám telefon a volám Ondrovi. Jako obvykle v práci není na příjmu. Tak volám Niki “Ahoj, poslyš rozsvítila se mi tu kontrolka s vykřičníkem, který je zčásti zanořený do takový zubatý baňky.” “No to netuším co to je, brožurku nemáš? Jestli je tam vykřičník, tak to bude přece ručka! A nebo mi to pošli a já to zjistím na netu”. “Šmarjá, ručka to není, přece nejsem tak blond a nepojedu celou dobu na ručku. Poslat obrázek nepůjde, mám tu na prd signál” a hovor se na důkaz této skutečnosti náhle přerušil. Ach jo.

Svět se topí v datech. Data vyhodnocována převážně počítači nám nejen pomáhají, ale dokonce za nás dělají důležitá rozhodnutí. Mají nemalý dopad na další vývoj a jsou v současnosti klíčovou hybnou silou pro společnost. Přesto nám data nejsou s to říct, jak urovnat rodinné spory nebo jak se vyrovnat s těžkou životní situací. Ani zbla nenapoví, jak se naučit odpouštět těm, kteří nám ublížili a omluvit se těm, které jsme zranili.

“Co posloucháš za hudbu?” je otázka, kterou nemám moc v lásce, protože obvykle patří k otřepaným frázím nucené konverzace. Když už na nucenou společenskou konveraci dojde, je podle mě mnohem zajímavější otázka typu “Jaká byla první deska tvého mládí?” Podle mě je ideální takovou otázku položit lidem, kteří překročili třicátý rok svého života.