Už nějakou dobu mám mBank účet, který používám velmi sporadicky. A ještě než se pustíte do čtení tohoto článku, musím se přiznat, že jsem jistým způsobem vytížená na způsob jednání všech možných právních subjektů ke svým klientům. Kvalita každé společnosti se totiž ukáže přesně podle okamžiku, kdy se objeví nějaký zádrhel. To si pamatujte.
Ještě než jsem si zvykla na práci v posledně zmíněné továrně, prošla jsem takovým malým očistcem. A hlavně moje prsty. Takové prstové peklo. Prostě nestačí, že jsem mládí strávila rozvíjením jemné motoriky prstů pomocí hry na klavír. Tato krásná estetická činnost jest dokonána vylupováním vatových tampónů na pleť. Ano, mohlo to být horší. Mohly to být tampóny menstruační.
Když jsem se přesunula do UK, měla jsem pevnou víru v pohodové nalezení nějaké fajn práce a poklidný partnerský život. Samozřejmě, věci málokdy jdou podle plánu. Alespoň pro mě. Najít práci nakonec bylo mnohem horší než jsem čekala. Práci tu blbě shání i sami absolventi univerzit, natož pak takoví prdlí imigranti jako já.
Protože jsem minule slíbila pokračování o tom, jak jsme se s mým věrným druhem drápali po horách a jak se to má s mou prací, tak přináším pokračování již po týdnu (a taky tak trochu doufám, že někteří z vás netrpělivě čekali a těšili se na další čtení). Tož jedno po druhém. Vratíme se proto ještě na malý moment k mým letním, fantastickým zážitkům a pak k tomu, jak tu bojuji s realitou spojenou s naplňováním mého pracovního potenciálu.
