Between the worlds, real and unreal.
Vláda zavádí mnoho velice restriktivních opatření, která mají eliminovat šíření viru. Je to prozíravý krok, protože se už několikrát v dějinách lidstva ukázalo, že je naprostý nesmysl spoléhat na to, že lidi budou ohleduplní a nebudou ohrožovat ostatní kolem sebe.
Continue reading →Pokud jste poctivě pročetli mé předchozí díly o cestě za maratonským snem, patrně vám neuniklo mé časté odkazování na mou sponzorskou stránku, která je však pouze v Angličině. Jelikož vím, že mezi mými milými čtenáři jsou i ‚neangličtináři‚, rozhodla jsem se tento příběh přeložit i do češtiny. Mezitím teda o mně vyšel článek na HateFree, který v podstatě mluví o tom samém, přesto cítím závazek svůj původní příbeh přeložit.
Continue reading →Včera jsem viděla pořad Černé Ovce o tom, jak si paní koupila u společnosti AAA auto značky VW passat. Později pomoci odborné prohlídky zjistila, že auto bylo vážně havarované a dožadovala se tak odstoupení od smlouvy. Společnost AAA souhlasila pouze s výměnou vozu stejně nebo vyšší kategorie. Majitelka tedy auto alespoň vyměnila a AAA znovu dala to bourané auto do prodeje.
Pátek byl den blbec. Doslova o centimetry jsem se vyhla čelní srážce, protože se řidič rozhodl vjet do protisměru ve chvíli, kdy jsem tam byla já. Chtěl se vyhnout překážce na jeho straně, ale nebral zřetel na to, co se děje na straně druhé. Byla to už několikátá, ne zrovna příjemná konfrontace, která sice nakonec dobře dopadla, ale měla jsem toho už plné zuby, a to mě ještě čekala poslední soukromá lekce klavíru.
Do práce chodím kaźdé ráno pěšky, část cesty vede lesem. Většinou se tu potkávám s pejskaři, pravidelně se zdravíme. Na lesní křižovatce také čas od času míjím shrbeného kluka s elektronickou cigaretou, která vytváří hustý, ovocem vonící dým. Continue reading →
Nesnášela jsem konce školního roku kvůli vysvědčení. Důvod byl prostý. Známky se doma kvalifikovaly jako jedna z nejdůležitějších věcí v mém životě a já musela nosit dobré známky ze všech předmětů bez ohledu na to, co mě bavilo a v čem jsem vynikala.
Jak mnozí víte, v minulém článku jsem vás poprosila o pomoc se splněním jednoho mého vánočního přání. Mám pro vás skvělou zprávu. Do Sanatoria odešlo celkem 12,000 Kč. Dnes jsem odeslala zbývajících 2,500 Kč. Tímto upřímně děkuji všem, kteří se i přes nemalé výdaje před Vánoci nezdráhali poslat peníze. Vybraná částka bude stačit na to, aby Sanatorium opravu pianina zrealizovalo.
Continue reading →
Ráno jsem se probudila s rýmou jako trám, která je pro mě malou třešničkou na dortu náročného předvánočního období. Od podzimu mě kolí jedna viróza za druhou v důsledku stresu a práce. Dnešek je však pro mě tak důležitý, že bych vyrazila i s horečkou. Jedu se totiž podívat do jedné soukromé hudební školy.
Láska a vztahy. Nevyčerpatelné téma. Proč? Jedním z důvodů je i nekonečný konflikt mezi tím o čem sníme a tím, jaká bývá realita. Jako malá jsem milovala pohádky v němž dobro vždy zvítězilo nad jakoukoliv formou zla. Pohádky, v nichž princové zachraňovali své princezny a šli pro ně až na kraj světa. Pak spolu samozřejmě žili šťastně až do smrti. Později se k mému překvapení ukázalo, že skutečný svět je na hony vzdálen od toho pohádkového.
Když mi bylo patnáct, chodila jsem na různé brigády. Práci jsem dostávala prostřednictvím agentur, které se převážně specializovaly na krátkodobou výpomoc. Jednu brigádu si vybavuji obzvláště živě. Bylo to ve velkém studeném skladě jednoho renomovaného prodejce ovoce a zeleniny. Moje práce byla prostá – třídila jsem zeleninu a ovoce, kterou kamiony dovážely ve velkém. Potraviny byly určeny k další distribuci do známých obchodních řetězců odkud putovaly k zákazníkům.