Netroufám si přesně počítat čas, kdy jsem naposledy něco napsala. Dokážu ale s jistotou říct, že mi to chybělo. Kolikrát mi hlavou proletěl námět na příběh nebo úvahu, ať už jsem seděla v práci nebo byla doma a sjížděla další sérii seriálu. Místo toho, abych si tento fantastický námět někam zapsala, jsem se radějí zahrabala sjížděním sociálních sítí, což je asi největší prokletí, pokud takové věci nemáte pod kontrolou.
Rok 2014 konečně přinesl to, s čím jsem v roce 2013 nejvíce zápolila – krásné nové bydlení a stabilní, dobře placenou práci, která mě většinou baví a jde. Veškerou energii jsem během posledního půl roku věnovala právě nové práci a tomu, abych se usadila. Díky tomuto intenzivnímu soustředění se mi podařilo úspěšně projít zkušební lhůtou a já se teď můžu konečně trochu uvolnit a začít si více užívat.
Nakonec mě to stálo více úsilí než jsem čekala. Denní dojíždění, které zabere více jak dvě hodiny si vybírá svou daň. Pohyblivé směny (jednou začínám v 7 ráno, další den v 10, avšak nikdy ne stejně) mi brání v tom vytvářet si pravidelné zvyky, ať už ranní či odpolední. Má to negativní vliv i na můj spánek. Přesto jsem se rozhodla, že se s tím pokusím alespoň něco málo udělat, protože mi práce bere tolik prostoru, že jsem se přistihla, jak se poslední docela dost dlouhou dobou vůbec nevěnuji vytváření vlastních hodnot. A jak mě to štve.
Nejhorší pro mě bylo v roce 2014 zranění kolene při pádu na surfu na Bali, které způsobilo dlouhodobé odloučení od mého milovaného běhu. Ten jsem omezila stejně jako psaní od doby, co jsem nastoupila do nové práce. Omezený pohyb doplněný mým konstantním vykrmováním zajistil značný nežádoucí váhový příbytek, který při mé poslední otočce v Čechách moje sestra nenechala bez komentáře typu: “Ani, tobě teda narostla prdel”. Nostalgicky jsem si vzpomněla, jak si ona přivezla solidní tukovou výbavu po svém několikaletém pobytu v Anglii a v Irsku. Tehdy jsem nechápala, jak to dělá. Dnes už to chápu až moc dobře
Takže vedle nového super bydlení a nové super práce jsem loni ztloustla jako prase a potlačila to, co mě vždy nejvíce naplňovalo. Dříve nebo později Vás to pak praští mezi oči a zjistíte, že nejste se sebou vůbec spokojení. Pro začátek se proto chci vrátit k tomu, co mi opravdu chybělo a patří to k mému životu. Tím je psaní, sport a méně sladkýho. Letos jsem si tedy dala jen tyto tři malé cíle – zase a více psát, sportovat a míň se přežírat.
Tož vzhůru do nového roku, pravou vpřed a brzy na viděnou.
